Evropské špičky slavily. Portugalsko totiž oznámilo, že po Irsku jako druhá země opouští záchranný mechanismus, který odvrátil zemi od bankrotu. Představitelé eurozóny ihned zasílali do Lisabonu gratulace, ve kterých vyjadřovali Portugalsku podporu k dalším reformám. Je ale k čemu gratulovat?

Portugalské HDP v současnosti meziročně klesá o 0,7 % a je dokonce o 4 % nižší než v roce 2010. Veřejný dluh země zůstává astronomický; činí 129 % HDP a je třetí nejvyšší v Evropě. Z pohledu veřejnosti je nejdůležitější nezaměstnanost a mzdy. Ty poklesly o 8 %. Nezaměstnanost sice také poklesla, ale je stále nad děsivými 15 %. A tak jako i jinde je nejděsivější u mladých lidí. Reformy, kterými se politici tolik zaklínají, přitom spočívaly zejména v tom, že co šlo prodat – tedy privatizovat - to prodali. Zvýšili daně, osekali platy a sociální výdaje. Žádný převratný zázrak. Dnes prohlašují, že splnili svůj cíl. Tímto cílem totiž je jen to, že jsou schopni znovu se dostat k levným penězům a brát si další půjčky.

Kdyby smyslem reforem bývalo bylo stabilizovat veřejné finance, nemohli by dnes Portugalci tvrdit, že cíle dosáhli. Místo toho nyní portugalští politici navrhují, že když převezmou od Evropské komise, MMF a ECB kontrolu nad svými veřejnými financemi, znovu zvýší platy a sociální dávky. Tedy znovu udělají to, co Portugalsko před pár lety uvrhlo do krize. Není se co divit: Blíží se volby. Nabízí se myšlenka, že dokonce i načasování vystoupení ze záchranného mechanismu souvisí s termínem voleb do Evropského parlamentu…

V každém případě finanční trhy na politiku nehledí. Zatímco touto dobou v roce 2011 byly 10leté státní dluhopisy na 9,51 %, tento týden byly jen na 3,85 %. Tak levně se Portugalsko nezadlužovalo celých osm let. Ještě lépe než Portugalsko je na tom Irsko. Výnosy irských dluhopisů v pondělí padaly poté, co jedna ratingová agentura zvýšila zemi rating hned o dva stupně. I zde však zůstávají fundamenty mizerné. Je racionální slavit, když má země dluh na úrovni 120 % HDP? Politici se ale už opět tváří jako mistři světa, když údajně zabránili bankrotu. Problémy eurozóny se vůbec nevyřešily. Dluh celku pouze narostl a rozprostřel se z jihu na Evropu celou. Stačí se podívat na to, že dluh eurozóny byl v roce 2008 na 70 % HDP a nyní je už nad 90 %.

Jenomže to, že se na trzích otočila karta, není důsledek jejich politik, ale toho, že ECB demonstrovala ochotu dočasně vykupovat dluhopisy předlužených států. A toho, že jsou úrokové sazby rekordně nízké. Nyní se dokonce spekuluje, že ECB udělá něco, co bylo do nedávna sci-fi, totiž že sníží své úrokové sazby do záporných hodnot. Potom se není co divit, že je zájem o portugalské dluhopisy a že je někdo ochotný zemi půjčit na deset let za 3,85 %. Prostě dnes je hlad po výnosech. Jenomže až bude mít ECB znovu své úrokové sazby kolem 3 %, což je v době konjuktury normální, za kolik se asi bude Portugalsko financovat? Bude to potom stále únosná sazba? Asi ne. Dluhová krize se v ten okamžik vrátí jako bumerang. Nic se nevyřešilo – jen to tak před volbami do Evropského parlamentu vypadá.

A jde to ještě dál. Celá krize začala s krizí trhu nemovitostí. A právě nemovitosti se už zase začínají v některých zemích Evropy přehřívat. V Británii tento týden guvernér centrální banky prohlásil, že rostoucí ceny nemovitostí jsou hrozbou pro ekonomiku. Také aby ne, když podle poslední statistiky průměrná cena rodinného domu v Londýně minulý měsíc vyskočila o 3,3 % na 593 tisíc liber, což je skoro 20 milionů korun. Na britském venkově jsou sice domy levnější, ale i tak zdražily o 3,6 % a po přepočtu se blíží 9,5 milionům. A to přitom prošly ceny korekcí. V některých zemích, jako je Rakousko či Belgie, ceny nemovitostí podle indexů korekcí ani neprošly. To signalizuje, že v těchto zemích už hoří rozbuška nových problémů. Krize se ještě vrátí. Kdo by to ale před volbami říkal? Raději se radujeme z údajného oddlužení. To se teď nosí.

23.5.2014