Kypr se chystá obrat své střadatele, ti se bouří

Evropská unie hodlá pomoci Kypru zachránit jeho banky, podmínkou však je jednorázové zdanění bankovních vkladů. Obyvatelé vzali bankomaty útokem. Plán oslabuje důvěryhodnost země a může znamenat odliv zájmu podnikatelů do jiných daňových rájů.

Kypřané se zlobí, protože podle všeho přijdou o část svých úspor v bankách.

Evropská unie učinila při vyjednávání o finanční pomoci krok, který je možná z hlediska domácí politiky v Německu docela prozíravý, z hlediska vývoje v krizí postižených zemí však může být dost riskantní.

Příčinou kyperské krize jsou na první pohled zcela zřejmě tamní banky vycpané penězi ruských, ale i českých miliardářů. Navíc Kypr je objektivně vzato daňovým rájem, tak co by měli němečtí daňoví poplatníci sahat do kapsy kvůli úsporám v kyperských bankách.

Ať zaplatí ti zlí, co se tam doteď měli dobře.

Vypadá to spravedlivě a rozumně. Že se Kypřané zlobí, je jen jejich problém. Zcela národní a neunijní problém.

Na druhou stranu jde o zcela nové řešení, které nebylo použito v Řecku ani v dalších zemích, kterým Evropská unie pomáhala.

Navíc kyperské banky jsou v potížích nikoli kvůli depozitům bohatých Rusů. Ti je naopak drží nad vodou hodně dlouho. Problémy jim způsobily jejich obchody s řeckými firmami i společnou měnovou politikou nafouknutá bublina na trhu realit. Takže jde o problém do značné míry dovezený z kontinentu. A hlavně o inherentní vadu eurozóny, složené z velmi odlišných národních ekonomik, kterým jedna měnová politika opravdu z principu nemůže vyhovovat.

Když peníze odtékají

A hlavně je to precedent, který se stát neměl. Země v potížích se velmi těžko vypořádávají s odtokem vkladů ve svých bankách do zahraničí. V Řecku už není z domácích úspor skoro nic a vše je nahrazeno refinancováním z Evropské centrální banky. Řekové poslední dva tři roky odlévali svá eura do Británie a Švýcarska ve strachu z návratu drachmy a její prudké devalvace, která by jim jejich úspory znehodnotila. Avšak jak je vidět, EU dokáže úspory znehodnotit i v okamžiku, kdy zůstanou v eurech. To je ostrý signál do Itálie a Španělska, aby tamní střádalové vzali co nejrychleji své banky útokem, protože čert ví, kdy se zase nějaká krize, velkými pány v Bruselu sice už dávno zrušená, objeví. Navíc Kypřané si, byť jen dočasně, svůj problém vyřeší z peněz svých obyvatel jen z jedné třetiny. Neukradnou svým střádalům asi více než nějaké čtyři či pět miliard eur. Severní Evropa musí dosypat dalších deset miliard. Takže ti Němci asi zrovna jásat nebudou.

A je otázkou, zda to vůbec bude stačit.

Navíc je zcela evidentní, že akcionáři bank budou na Kypru, stejně jako v jiných problémových zemích, nadále nedotknutelní, protože jejich podíly nebudou naředěny a znehodnoceny vstupem státního kapitálu, jak se dělo třeba ve Spojených státech či v Británii. Je zcela evidentní, že Brusel sice vede řeči o bankovní dani či regulaci bonusů pro bankéře, ve skutečnosti však jeho politiku určují právě tito bankéři. A to tak, aby právě oni nepřišli zkrátka. Proto jsou záchranná opatření tak drahá a fakticky neúčinná. Teď budou vedoucí představitelé EU vykládat, jak je Kypr výjimečným případem a nikde jinde se na úspory sahat nebude.

A lidé na jihu tomu možná uvěří a možná také ne. Jediný rozdíl mezi prvním a druhým případem bude ten, že buď bude další krize eurozóny akcelerovat hned, nebo na sebe nechá zase pár měsíců čekat.

Podstatné však je, že euro prostě funguje v zemích, kde fungovat nemá. Němci nemohou sdílet stejnou měnu s Řeky, Kypřany, Italy, ale patrně ani s Francouzi. Pokud ji sdílejí, nese to s sebou nemalé národohospodářské náklady, které je třeba platit. Ať už transfery hotových peněz z Německa na jih, nebo zpomalením hospodářského růstu v celé Evropě, stagnací mezd a poklesem životní úrovně, zatížením budoucích generací dalším státním dluhem, anebo tím, že sebereme lidem hned a v tuto chvíli část jejich úspor. Každá legrace prostě něco stojí.

Platit budou všichni

Tahle legrace eurofederalistických elit pak bude hodně drahá. Ale zaplatit se musí.

A z tohoto pohledu je kyperská čerstvá zkušenost neocenitelná. Platit budou všichni, daní z vkladů, nebo navýšením existujících daní na dlouhou dobu do budoucna a drastickým zatížením budoucích generací, nebo konfiskací úspor prostřednictvím budoucí inflace. To je úplně jedno. Prostě obědy zadarmo na světě neexistují.

To však neznamená, že bychom neměli přemýšlet, zda se nedá něco ušetřit.

Třeba tak, jak začínají v Německu uvažovat přední ekonomové a průmyslníci. Ti založili novou politickou stranu, jež usiluje o vystoupení Německa z eurozóny a vytvoření zóny nové marky v severních zemích, které zcela samozřejmě tvoří území, kde je opravdu výhodné používat jednu měnu.

I to samozřejmě bude něco stát, ale ty náklady, na rozdíl od hájení neuhajitelného, budou mít svou konečnou výši. A to v případě dosavadních záchranných pokusů rozhodně neplatí.

MfD, 19.3.2013

Autor je šéfredaktor časopisu Euro