Uzavření kohoutků s ruskou ropou přinese kromě starostí i pozitiva. Tím nejdůležitějším kladem bude výraznější zájem voličů o energetickou bezpečnost, diverzifikaci a úspornost. Většina z nás jezdí autem či vaří na plynu. Po včerejšku si dovedeme lépe představit, co by se stalo, kdyby roury vyschly. Politické strany budou muset předkládat klíč k energetickým rébusům a více si je podle toho budeme vybírat. I jednotlivé státy unie si uvědomí, že je třeba táhnout za jeden provaz.

Ruské riziko

Rusové teď budou kázat o kapitalismu a tvrdit: Jen chceme, aby všichni platili tržní cenu a dodržovali obchodní smlouvy. Kdo bude plnit kontrakty, nemá se čeho bát. Také budou z Moskvy vzkazovat: Kdybychom dávali někomu něco levně (jak byl dosud zvyklý), budete nás napadat, že si ho chceme koupit.
Jenže tak to není. Rusko zjevně spojuje obchodní a velmocenské zájmy, používá energetické dodávky k vymezování sfér vlivu. Rusko potřebovalo a potřebuje ovlivňovat vývoj v Gruzii a na Ukrajině a nyní posílá signál Bělorusům, aby žádali integraci svého státu zpět do ruského lůna.
Vláda v Moskvě se chová jako slon v porcelánu. Možná si chce získat respekt, ale z dlouhodobého pohledu si pod sebou podřezává větev. Dobrý obchodník a diplomat nedopustí vyhrocení. Kdyby energetické komodity exportovala z Ruska celá plejáda na vládě nezávislých firem, bylo by to něco úplně jiného než situace, kdy vyvážejí státem ovládané kolosy.

Co máme chtít u nás

Prvořadou otázkou je Temelín. ČEZ uzavřel smlouvu o tom, že palivo do Temelína bude již za dva roky dodávat ruská firma. Tím se ještě zvýší energetická závislost na Rusku. Zástupci státu by měli tuto smlouvu přehodnotit a zvrátit.
Strategické zásoby státu je třeba posílit. Důležité je, abychom měli zásoby ropy i plynu na více než sto dvacet dní.
Je třeba garantovat, že jakékoli úvahy o otočení Ingolstadtu padají ze stolu. Pořád tu některé zájmové skupiny koketují s tím, že ropovodem "do Ingolstadtu" by měla na Západ začít proudit ruská ropa.
Doufejme, že energetická politika státu se přestane soustředit na růst akcií ČEZ, ale na úspornost. Česká ekonomika je nebývale energeticky náročná.
Ve světle nových událostí je třeba nově a zcela zřetelně stanovit, které podniky jsou strategické a které ne, a musí konstatovat, že o účast ruského státního kapitálu v našich strategických firmách nestojíme. Je třeba připravit novou státní privatizační koncepci.

Co má dělat Evropa?

Unie se musí vážně zabývat rusko-německým plynovodem pod baltským mořem. Jeho hlavním účelem je vrazit klín mezi evropské země. Evropskou prioritou se musí stát ropovod i plynovod z Kazachstánu či Turkmenistánu do Evropy mimo ruské území.
Tak jako v USA inicioval projev George Bushe masivní investice do hledání nových zdrojů, o totéž se musí pokusit Evropa. Jedině unie jako celek může dát dohromady zdroje potřebné pro změnu priorit v oblasti vědy a výzkumu.
Je třeba reformovat zemědělskou politiku. Ta jednak blokuje zdroje použitelné - například - na energetickou bezpečnost a jednak se zemědělství stane kruciálním odvětvím pro produkci zdrojů jako je například etanol.
V rámci bezpečnostní politiky se unie dosud soustředila na pohyb osob. Není energetika důležitější? Otázka je, jak chce unie mapovat ruské státní zájmy, když jednotlivé tajné služby jsou nadále výhradně v kompetencích národních států.
Nic nebude zadarmo. Větší kapacity zásobníků, nové ropovody i výzkum budou něco stát.

HN, 10.1.2007