Německá cesta, jak skrze EU položit ostatní

Německo se dohodlo s Evropskou komisí na tom, že jeho průmysl bude moct nadále využívat výjimku z placení příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů energie. A co ostatní? To je jedno, my jsme Německo!

Přemýšlím, kde němečtí soudruzi pod vedením bývalé členky Freie Deutsche Jugend Merkelové udělali chybu. V roce 2011 rozhodla její vláda o tom, že do roku 2022 zavře Německo všechny jaderné reaktory. Již před tím rozhodli němečtí politici o masivní podpoře obnovitelných zdrojů energie a začali tlačit do této společné politiky skrze Evropskou unii i ostatní. Prý vznikne hromada nových pracovních míst a svět "se" stane lepším, vzduch "se" stane dýchatelnějším, lidé "se" stanou veselejšími, byznys "se" rozjede a hospodářský růst "se" nastartuje. A ti ostatní? Vivat Německo! Vivat lepší svět! Když do toho jde Německo, tak my taky. Jasně, bude to něco stát, ale "zdroje jsou". A tak přišla Evropská komise se svými smělými budovatelskými cíli. No a za ní stáli ve frontě politici napříč EU, těšící se na další dotační byznys, tentokrát s obnovitelnými zdroji energie (u nás zdravím například bratra našeho premiéra Sobotky), a zavedli skrze zákony povinnost příspěvků na obnovitelné zdroje pro všechny. Vždyť kdo by nechtěl lepší svět, ne?

Jak už to u politických rozhodnutí bývá, časem přijdou na to, že něco je jinak. Němci zjistili, že je masivní podpora obnovitelných zdrojů připravuje o konkurenceschopnost na globálním trhu, a že nová pracovní místa byla v podstatě jen jednorázová, protože když zaměstnanci postaví sluneční panely a větrníky, už na jejich provoz nejsou potřeba. Logicky. Grafy zaměstnanosti mění pod tíhou reality svůj charakter stejně, jako ho při setkání s realitou ohýbají politici. Jak z toho ven, když počet pracovních míst stagnuje, náklady jsou vysoké a průmyslové podniky padají pod tíhou příspěvků na obnovitelné zdroje na hubu, stejně jako na ni padají občané, platící povinně každý měsíc za něco, co si neobjednali, kvůli čemuž ztratili kupní sílu v řadě jiných oblastí, kde padají na hubu pro změnu ti, kteří teď díky té menší kupní síle obyvatel nemají odbyt svých výrobků a služeb? Však to zná každý z vás, podívejte se na svoji fakturu za energie. No přece výjimkou z pravidel, která měla platit pro všechny. Taková pěkná sportovní disciplína, kterou Němci v EU skutečně umí.

Na rozdíl od ostatních si Německo vyjednalo u své Evropské komise výjimku a podstatná část jeho průmyslových podniků nebude muset na základě této výjimky dál platit příspěvky na obnovitelné zdroje energie do společné kasy. Německo tím prý podpoří své ohrožené průmyslové postavení na globálním trhu a bude lépe bojovat se stagnací počtu pracovních míst, která jsou ohrožena prostou realitou, která přišla. Jenže co to také znamená? Nic menšího, než že ti, kteří budou dál jako soumaři bez výjimky příspěvky platit, ponesou důsledky oné globální průmyslové nekonkurenceschopnosti dál. Zatímco Německo si na zádech ostatních polepší, zcela logicky se ostatním pod tíhou platby příspěvků do společné unijní kasy a s německou výjimkou na hřbetu propadnou nohy hlouběji do ekonomického bahna.

Jak vidno, němečtí soudruzi ve skutečnosti žádnou chybu neudělali. Prostě jen využili svého postavení v Evropské unii k tomu, aby ze všech ostatních udělali užitečné idioty boje za lepší svět, čímž z nich udělali globálně nekonkurenceschopné na úkor zachování globální konkurenceschopnosti Německa. V pohodě, chtělo by se říct, vždyť na rozdíl od ostatních prostě jen využili možnosti. Nějak mi na tom ale smrdí ta německá privatizace Evropské komise, která na teoretický základ existence Evropské unie v podobě stejných pravidel pro všechny v praxi z vysoka peče. Další důvod, proč jít v květnu k volbám a pokusit se to v následujícím volebním období rozpustit.

Převzato z blogu se souhlasem autora