Ještě nedávno ujišťovala kancléřka své důvěřivé voliče: Žádné obavy, žádné odpuštění dluhů Řecku ani krachujícím státům eurozóny se konat nebude. Pro jistotu ovšem ona i vláda bruselské nomenklatury unisono opakují, že je Řecko se svým astronomickým dluhem naprostou výjimkou.

Jako vždy jí sekundoval ekonomický eurokomisař Olli Rehn, který připustil, že původní odhad kulminace řeckého dluhu (2013) při druhé záchranné půjčce z března, později revidovaný na 171 procent, byl poněkud optimistický a teď pod tlakem MMF, který ani pod vedením bývalé francouzské ministryně Christine Lagardeové nechce ztratit důvěru svých neevropských podílníků, musel být opět přepočten, tentokrát na 192 procent HDP na rok 2014, kdy se má údajně zastavit. Už nejde jen o hru s pofiderními odhady. Fond trvá na reálné splatitelnosti dluhu a žádá odpustky. Řecko bankrotuje v eurozóně a bankrot znamená zrušení dluhů nejméně za sto miliard. Žádný problém podle kariérně optimistického Rehna: na prodloužení splátek o dva roky jsme se už dávno dohodli, ECB má letos k dispozici 55 miliard z úroků řeckých dluhopisů a lze také snížit (zaparkovat) část dluhu nákupem znehodnocených řeckých obligací na trhu. Ať tak či onak, Der Spiegel odhaduje německý závazek na 17 miliard a s touto ztrátou v rozpočtu by Merkelová měla přistoupit před parlament. Hra na oddalování nepříjemné pravdy by měla skončit.

Řecko jistě výjimečné je, ale deflační politika podle MMF také zvýšila odhad dluhové zátěže Portugalska (124 procent) i Španělska (97 procent) na příští rok. Naděje europolitiků, že se propast mezi severem a jihem dá uhrát "interní devalvací", dříve než společnosti jihu vybuchnou, může být lichá, může ale i v klinickém významu uspět. Bilance zahraničního obchodu se už vyrovnává, protože zchudlá společnost nemá na importované zboží. Banky ale v deflaci nepůjčují, export roste pomalu. Není snadné odhadnout, komu dát a komu nedat překlenovací úvěr. Ani vyrovnaný rozpočet a dlouhodobé splátky státního dluhu nepovedou k růstu životní úrovně. Zůstane jen trauma a hněv ze stále rostoucí drastické nezaměstnanosti mládeže (nad 50 procent ve Španělsku a Řecku, 36 procent v Portugalsku a 35 procent v Itálii), jež má zlomit odpor vůči snižování platů. Německo nezachraňuje ekonomiku postižených zemí, není solidární, zachraňuje euro a to je zásadní rozdíl.

Merkelová se demonstrantům v Portugalsku šikovně vyhnula, politické odpovědnosti za malý odpustek Řekům se také vyhne, ale tvář europolitiků už nezachrání. Evropský projekt ztratí na jihu celou generaci.

LN, 20.11.2012