Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Lotyšsko a Estonsko podaly žalobu na Evropskou komisi. Týká se krácení emisních povolenek na období let 2008 – 2012. Nedávno se k nim připojily další dvě země - oficiální protest připravují také Litva a Malta. Evropský systém obchodování s povolenkami (EU – ETS) vyvolává čím dál větší pochybnosti. A Brusel by měl - bez ohledu na budoucí rozhodnutí Evropského soudního dvora – už teď odpovědět na řadu otázek.

10 let Kjótského protokolu

Před deseti roky byl těsnou většinou přijat dokument OSN zavazující některé vyspělé státy k omezování, další k nezvyšování emisí skleníkových plynů. Evropská komise si k naplnění některých proklamativních částí Protokolu udělila pravomoce, které použila při vytváření systému obchodování s povolenkami oxidu uhličitého. Sobě přisoudila roli emitenta virtuální komodity - povolenek Snad nechtěně EU – ECT zavádí do hospodářství nepředvídatelný, rizikový, zcela umělý prvek, podrážející konkurence schopnost evropského průmyslu.

První obchodovací období s povolenkami pro léta 2005-2007 ještě neskončilo, nicméně dle evropských etatistických politiků se tento model osvědčil. Asi proto, že jim dává zdarma značné rozhodovací pravomoce. Povolenkový systém lze charakterizovat jako přerozdělovací mechanismus probíhající mimo státní rozpočet, který je financovaný úspěšnými, rozvíjejícími se firmami. Prostředky z něj odsávají spekulanti, dále neúspěšné, nerozvíjející se společnosti a také firmy, které cíleně snížily emise oxidu uhličitého. Kvůli posledně jmenovaným se systém zavedl.

Tržní prvky

Jak trh s povolenkami funguje? Jedna povolenka představuje povolení vypustit do atmosféry jednu tunu oxidu uhličitého, ta vznikne spálením asi 550 kg kvalitního hnědého uhlí. Každý stát vybere společnosti, které zařadí do systému povolování (v ČR 400 firem). Komise EU určí, kolik oxidu uhličitého mohou celkově vypustit vybrané společnosti v jednotlivých státech. Tuto kvótu povolenek rozdají národní vlády jednotlivým společnostem zdarma. Jak s nimi naloží je jejich podnikatelské rozhodnutí. Představa je taková, že se ustaví nějaká tržní cena (odhaduje se 25 - 30 EUR za povolenku na období 2008 - 2012, začíná se mluvit až o 40 EUR), která bude stimulovat ke snižování emisí. Takže i liberálové by měli zatleskat, protože systém zahrnuje tržní prvek.

Budoucí rizika

Tvůrci systému však nedomýšleli jeho funkci v budoucnu. Na příkladu lze snadno doložit extrémní cenovou nestabilitu. V letošním roce vydá Komise EU desítky miliard povolenek na jednotlivé roky následujícího pětiletého období. Do systému je zahrnuto více než deset tisíc společností a všechny musí každoročně své emise oxidu uhličitého vykrýt povolenkami. Nedostává-li se firmě povolenek jeden rok, může použít povolenky přidělené na následující rok, avšak jen v rámci let 2008 – 2012. Nedostatek povolenek (umělý i skutečný) se může převádět z roku na rok, bude se kumulovat a teprve v závěru pětiletého období se provede skutečná bilance této umělé komodity. Je jasné, že Komise EU vydá povolenek odlišně od skutečné potřeby. Čím větší bude rozdíl mezi potřebou a množstvím povolenek, tím dříve cena povolenek dospěje k jednomu z extrémů. Jestliže by Komise vydala byť jen o jednu povolenku méně než se vypustilo oxidu uhličitého, cena by dosáhla maximální úrovně, protože každá společnost by chtěla koupit povolenky dříve než se „vyprodají“.

Z extrému do extrému

Opačný cenový extrém nastane, bude-li jedna povolenka přebývat. Vlastník této povolenky ji bude chtít prodat, ale nebude mít komu, protože ji nikdo nepotřebuje. Proto se cena povolenky v takovéto situaci propadne k nule.

Který z extrémů nastane v roce 2012 si nikdo netroufne odhadovat. V EU existuje povolenkový systém třetím rokem a lze konstatovat, že pro období 2005 - 2007 zkrachoval, protože úředníci vydali příliš mnoho povolenek a ty jsou v současnosti bezcenné.

Tento nezdar Komisi neodradil a snaží se o dosažení druhého cenového extrému. Deklaruje záměr vydat na období 2008 – 2012 počet povolenek o 2% nižší, než je předpokládaná potřeba trhu. Jestliže by bylo množství povolenek o 2 % nižší po dobu 5 let, znamenalo by to, že v roce 2012 by chybělo na trhu 10 % roční potřeby povolenek.

Chybějící povolenky se prodraží

Při nedostatku povolenek na trhu je jejich cena určena především výší pokuty, která hrozí společnostem v případě nevykrytí emisí. Ta činí 100 EUR za jednu chybějící povolenku, další náklad vyplývá z povinnosti dokoupit povolenku z nově vydaných na období 2013 – 2017. Tržní cena povolenek v roce 2013 by opět byla závislá na vůli úředníků, kteří si přisvojili právo rozhodovat jaké množství se jich vydá.

Z kulaté částky pokuty lze odhadnout, jak odpovědně se evropští zákonodárci zabývali dopadem výše pokuty na hospodářství. Pravděpodobně nijak. Přitom jednou z hlavních funkcí pokuty v tomto byrokratickém systému by měla být ochrana trhu před cenovými bublinami. Finanční investoři jsou bezpochyby schopni ovlivnit tržní cenu povolenek. Proto by ani maximální možná cena, která je odvozena od výše pokuty, neměla být nesmyslně vysoká, zvláště je-li proklamovaným záměrem Komise dosažení nedostatku povolenek.

Kladivo na úspěšné společnosti

Evropská komise přidělila ČR na následující roky počet povolenek o 1,7 % vyšší oproti průměru roků 2005/2006. Je velice pravděpodobné, že úspory emisí oxidu uhličitého nebudou dostatečné ke kompenzaci vyšších emisí vyvolaných hospodářským růstem. Úspěšným společnostem se proto značně zvýší náklady kvůli povinnosti dokupovat drahé povolenky, případně platit pokuty za neexistující povolenky. Firmy s výrobou mimo EU se mohou těšit na roky 2012 - 2013 kdy budou s přičiněním Komise úspěšně „válcovat“ své evropské konkurenty.

Black-out na obzoru

Kdyby Komisi vyšel její záměr vydat o 2 % méně povolenek oproti potřebě průmyslu, pak by se hospodářské „zemětřesení“ dotklo každého. Cena povolenky by v roce 2012 nutně překročila 100 EUR. Proč by však po vyčerpání zdarma přidělených povolenek jejich hlavní konzumenti – výrobci elektřiny z uhlí – spotřebovávali drahé povolenky, aby mohli vyrábět levnou elektrickou energii? Na výrobu jedné megawatthodiny, jejíž současná cena je 40 - 50 EUR, se spotřebuje jedna povolenka. Již při ceně povolenky podstatně nižší než 100 EUR by ekonomicky uvažující manageři odstavovaly uhelné elektrárny, což by bylo v souladu s přáním současných zákonodárců. Místo prodeje elektřiny by elektrárny prodávaly povolenky a inkasovaly tučnou bezpracnou „Kjótskou rentu“. Záhy by se ukázalo, že po omezení výroby elektrické energie kolabuje celá soustava..

Spasí nás byrokraté nebo soudci?

Za takové situace by politici museli připustit buďto dramatické zvýšení ceny elektřiny nebo přiznat, že povolenkový systém se nevydařil a zrušit jej. Jaké by byly konsekvence zdražení elektřiny na několikanásobek současné ceny není nutné rozvádět. Jakousi třetí cestou je zrušení-nezrušení systému EU - ECT. Vydáním více povolenek než je potřebné, se může jejich cena opět přiblížit k nule, což formálně není zrušení EU – ECT, prakticky však ano. K tomu může dojít například dodatečným zvýšením množství povolenek na úroveň odpovídající Kjotskému protokolu (asi o 20 % více než přidělila Komise) z rozhodnutí Evropského soudního dvora.

Na místě je otázka. Opravdu musíme tento vážně míněný povolenkový experiment dokončit abychom procitli?

Euro 40/2007

vysokoškolský pedagog