Finanční trhy se zjevně v poslední době chytají každého stébla naděje, že eurozónu společné evropské měny spasí nějaký zázrak, třeba v podobě změny stanoviska Německa vůči pomoci španělským bankám. Stačilo pár náznaků, že Německo spolu s Bruselem asi takovou záchranu po žádosti španělského premiéra Rajoye připravují a burzovní indexy i kurz eura včera po dlouhé řadě poklesů vylétly prudce nahoru.

Rajoy totiž tvrdil, že Španělsko nežádá o záchranný balík jako Irsko, Portugalsko a Řecko, ale jen o pár desítek miliard eur na kapitalizaci bank, jako nešťastná spořitelna Bankia. Tedy, podle expertů, ,,pouze‘‘ nějakých sto miliard eur. Mezitím měl do Evropy telefonovat znepokojený americký prezident Obama, aby se od německé kancléřky Merkelové a italského premiéra Montiho dozvěděl, co hodlají podstatného podniknout na záchranu eura a evropských ekonomik, jejichž krize – a tedy také slabý import z Ameriky -- brání americkému hospodářství v rychlejším růstu.

Ve stejnou dobu se v Berlíně, kam zajel za kancléřkou Merkelovou, ozval britský premiér David Cameron, aby eurozónu také vyzval k rychlé a podstatné akci na záchranu eura, aby ukázala, že ,,umí žít, aniž by utrácela nad své možnosti‘‘. Dodal pak, že by to mělo znamenat rychlé strukturální reformy na posílení slabších členských zemí, včetně zvětšení objemu záchranných fondů a vydání euroobligací, zaručených celou eurozónou dohromady. Cameron ovšem zároveň znovu potvrdil, že jeho země se nebude účastnit dalšího prohloubení hospodářské i politické integrace eurozóny a že nepodpoří zárukami španělské ani řecké bankovní deposity, ani daň z finančních transakcí, kterou by měly platit všechny banky zemí eurozóny. Cameron pak znovu zdůraznil, že Británie si přeje, aby eurozóna uspěla a že nemá nic proti vytvoření bankovní unie uvnitř ní, ve které by ohroženým bankám bylo pomoženo, aniž by věci došly tak daleko, že by jim museli pomoci znárodněním daňoví poplatníci. Zdůraznil však, že Británie se toho jako nečlen eurozóny s vlastní měnou nehodlá účastnit, což vyniklo zvláště poté, co Merkelová v německé televizi zdůraznila, že Evropa potřebuje prohloubení politické integrace přenesením veškerého důležitého rozhodování do Bruselu, poté co se členské země eurozóny postupně vzdají suverenity a předají nynější zodpovědnosti, tedy včetně rozpočtového a asi i daňového rozhodování centrálním orgánům. Poté však po jednáních s Cameronem to na tiskové konferenci jakoby popřela, když řekla, že různé země se budou jako dosud účastnit onoho prohloubení integrace do různé míry, na což pochopitelně Cameron přikývl. Osobní vztahy mezi oběma politiky se podle médií zdály být srdečné i přesto, že vlastně žádný z nich zjevně neustupoval z dosavadních vlastních pozic.

Mezitím se v Británii ozvaly z obou stran politického spektra shodná tvrzení, že v případě kdyby ,,hrozila‘‘ všem členským zemím Evropské unie ona hlubší integrace, kterou hodlá zavádět eurozóna, musela by britská vláda vypsat referendum o setrvání či odchodu z unie, neboť by to měnilo podmínky, za kterých Británie do unie před 40 lety vstupovala. S návrhem referenda přišel jak ministr financí Osborne, tak i bývalý labouristický ministr zahraničí lord Owen a oba se těší ve svých stranách značné podpoře. Owen, který představil konkrétní plán, podle kterého by z eurozóny odešly Řecko, Španělsko Portugalsko, Itálie a Irsko, i když by zůstaly členy unie, stejně jako nové členské země mimo euro. Do celní unie a zóny volného obchodu Evropských společenství by kromě Británie, České republiky, Dánska, které euro nechce a ještě Švédska, Islandu a Lichtenštejnu vstoupilo i Norsko. Tak by se stala skutečností několikastupňová integrace, kterou si ovšem bruselská byrokracie údajně velmi nepřeje. Experti dodávají, že vývoj se bude ubírat tímto směrem pokud první kroky k hlubší inegraci učiní už summit unie za dva týdny.

Pak přišla zlá zpráva z ratingové agentury Fitch, která tvrdila, že Španělsko se přiblížilo neschopnosti splatit dluhy a tak dostalo rating ,,BBB‘‘. Po této zprávě a po zveřejnění statistik dalšího růstu nezaměstnanosti v Řecku a ve Francii -- kde prezident Hollande oznámil opětné snížení odchodu do důchodu z předchozího zvýšení na 62 let zpět na 60 pro nynější osmnáctileté, což experti považují za nepřijatelně nebezpečné pro francouzskou ekonomiku – začaly burzovní indexy znovu padat. Přispěl k tomu ovšem ještě další nový faktor – náznaky nynější vlády komunistického premiéra Kypru Christofiase, že ostrovu koncem měsíce hrozí bankrot, neb mu budou chybět téměř dvě miliardy eur na splátky věřitelům a to i poté, co si loni půjčila od Ruska dvě a půl miliardy. Vláda se prý chystá žádat Evropský fond stability o pomoc, ale, jak podle deníku The Times připomněli finanční experti, pokud by došlo k odchodu Řecka z eurozóny, Kypr by se vzhledem k sumě 23 miliard eur, které má v řeckých bankách, prostě položil také. Suma totiž činí více než 115 procent kyperského hrubého domácího produktu. Takže, jak už řečeno, na jihu eurozóny Jobových zvěstí nyní zjevně jen přibývá.