EVROPA: Musíme platit drahou EU?
Zdá se, že Evropská unie chce Českou republiku trestat. Budeme po Maďarsku druhou zemí EU, která má být potrestána Bruselem?
S čerpáním peněz z fondů EU je problém, a to dlouhodobý. Zcela určitě je pravda, že některé projekty jsou velmi nekvalitně připraveny, některé zhola nesmyslné a některé projekty jsou doslova torpédovány samotným Bruselem. Takovým příkladem jsou například čističky vod.
EU nařídila vybudování čističek vod a přislíbila spolufinancování. V průběhu "hry" ale EU změnila pravidla a najednou jí vadilo, že peníze určené na vybudování čističek skončí u soukromých firem, které řádně vyhrály veřejnou soutež vypsanou mnohými obcemi, a teď se zdráhá peníze vyplatit.
Problém s čerpáním dotací ministerstvem školství by byl na samostatnou kapitolu. Neustálé výměny osob, které mají mít čerpání dotací na starosti, určitě celé věci neprospívají a samotný fakt, že za ministra Dobeše je na tomto postu už šestá osoba, vypovídá o mnohém.
Nyní EU hrozí, že dotace Česku stopne úplně. V současnosti jí vadí systém auditů řízených ministerstvem financí. Co přesně EU vadí, zatím neznámo. Snad se to Česko dozví od eurokomisaře pro regionální záležitosti Johannese Hahna, který má dorazit do Česka tento týden.
Na druhou stranu si ale nelze nevšimnout, že hrozba zastavení dotací přichází velmi krátce poté, co se Petr Nečas nepřipojil svým podpisem pod fiskální kapitulaci. Vypadá to, že EU nás chce zkrátka jen trestat, stejně jako to už udělala v případě Maďarska, když zmrazila 495 milionů eur z kohezních fondů. Nyní EU hrozí tím samým Česku.
Jak to ale ve skutečnosti je? Pokud je žádáno o dotace z fondů EU, musí se žádající stát podílet na dané investici patnácti, pětadvaceti, ale nejčastěji padesáti procenty sumy. Členský stát nejprve žadateli, je-li projekt schválen, vyplatí celou sumu ze svého a následně po žádosti přicházejí peníze z Bruselu.
V současné době odvádíme Bruselu částku okolo čtyřiceti miliard korun. Za to jsme příjemci zhruba 85 miliard, přičemž na strukturální akce jde 66 % této částky a do zemědělství 31 %. Vzhledem k tomu, že se stát podílí na projektech v drtivé většině z 50 %, tak pokud bychom z EU peníze nebrali a ani je do EU neposílali, byli bychom na tom prakticky stejně.
V některých letech jsme dokonce výrazně mínusoví. De facto od samého vstupu do EU nejsme čistými příjemci, ale plátci. Například v roce 2004 jsme Bruselu odvedli 18 miliard, dostali 25 miliard plus si k tomu připočtěme naše procento spoluúčasti na projektech.
V letech 2004 až 2010 jsme Bruselu odvedli 220 miliard a obdrželi 364 miliard. I kdybychom investovali jen polovinu příjmů z EU (25 % spoluúčast), tak bychom byli zhruba 40 miliard v mínusu. Opravdu jsme čistými příjemci, jak se nám snaží EU a různí eurohujeři namluvit?
Celý systém eurodotací je podivný. Má pomáhat chudším regionům, ale pokud by členské státy místo odvodu EU investovaly peníze rovnou bez žádostí o dotace, tak by na tom mnohdy byly lépe. Třeba už jen z toho důvodu, že částku musí vydat stejně a nemají jistotu, že Brusel skutečně zaplatí vše, co slíbil.
Takovéto přerozdělování vede k jedinému. Vytváří se tím korupční prostředí v Bruselu i v členských státech u úředníků, kteří o dotacích rozhodují. Nedělejme si iluze, že je náš stát v korupci výjimkou. Uplácí se všude, a tam, kde jdou cestou omezení vlivu úředníků a zmenšení role státu, se daří s korupcí bojovat.
Když už se stejně musíme podílet z padesáti procent na investicích, nebylo by pro nás výhodnější o dotace nežádat a peníze do Bruselu neposílat? Ale to by asi nešlo, vždyť by se ukázalo, že 90 % eurobyrokratů je zbytečných a že vlastně o bruselské centrum moci vlastně nikdo příliš nestojí.
Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora