Jsem Evropan, jsem Čech. Vybudoval jsem tady firmu, platil daně (a stále platím), dodržoval pravidla. Věřil jsem v Evropu jako konkurenceschopné a inovativní prostředí, které odměňuje ambice. Ale realitě utéci nelze.

Není to jeden konkrétní moment, který mě přiměl zaměřit se na střední východ a jihovýchodní Asii. Je to pomalé a nevyhnutelné uvědomění si, potvrzené jednou absurditou za druhou.

Vezměme si nedávný summit v Londýně – trapné politické divadlo, kde si ti samí lidé, kteří přivedli ekonomiku ke stagnaci, navzájem tleskají a předstírají, že mají řešení. A pak je tu Green Deal, kdysi prodávaný jako velká evropská vize udržitelnosti. Teď ho tiše přejmenovávají na Clean Deal—ne proto, že by se politika změnila, ale protože staré jméno začalo být toxické. Když takováto strategie potřebuje rebranding, už i jeho strůjci (čti ničitelé Evropské ekonomiky) si uvědomují, že je něco špatně.

Ale skutečný zlom? Uvědomění, že Evropa nejen zatěžuje a obtěžuje podnikatele neplnitelnými a zbytečnými pravidly jako jsou ESG – ale také lže. A k tomuto lhaní navíc používá naše peníze, které jsme odvedli na daních. Ke všemu používá dotace, jinými slovy peníze sebere úspěšným a financuje s nimi neužitečné projekty a ještě méně užitečné firmy živící obrovskou armádu nic neprodukujících zaměstnanců, kteří vědí jak tyto dotace sát a ještě větší armádu byrokratů, kteří na toto vše dohlíží. Naprosto dokonale zkorumpované prostředí!

Kauza televizního poplatku v Česku je tohoto dokonalým příkladem. Mít mobilní telefon znamená, že musím platit za veřejnoprávní televizi, i když se na ni nikdy nedívám. Už to samo o sobě je absurdní. Ale to nejhorší? Netají tuto povinnost – ale vydávají ji za samozřejmou nutnost, o které se nepochybuje. Nejde o financování žurnalistiky či veřejnou službu. Jde o podvod, vynucené platby a systém, který lidi nechrání, ale zneužívá. Opravdu nepovažuji za veřejnou službu organizaci, která lže či spíše zveřejňuje pouze polovinu pravdy což vyjde nastejno.

Mimo Evropu se nám smějí – a nejlépe to vystihuje tento článek – 700 milionů Evropanů prosí 300 milionů Američanů o ochranu před 140 miliony Rusy. Blízký východ a jihovýchodní Asie nejsou dokonalé, ale mají něco, co Evropa ztratila: zaměření na realistickou budoucnost. Vlády tam podporují růst, chtějí, aby podnikání vzkvétalo, ne jen přežívalo pod daňovým a regulačním útlakem. Investují do infrastruktury, odbourávají byrokracii a hledají možnosti, ne překážky.

Evropské produkty a firmy neopouštím—stále je kupuji a stavím na nich produkty naší společnosti, neb spoléhám na kvalitu a řemeslné zpracování. Ale podnikat tady? Už ani omylem.

Evropa se uzavřela růstu, z Evropy se stává skanzen pro čínské turisty a ráj pro ty kdo nechtějí pracovat. Já budu budovat tam, kde je růst vítán.