Snižují některá nedomyšlená opatření EU hospodářský růst?

Už několik roků se problematika globálního oteplování Země stala politickým, hospodářským, ideologickým, finančně propagačním a společenským tématem číslo jedna. Vědomí každého občana je soustavně ovlivňováno hrozbou katastrofických důsledků tohoto fenoménu.

Globální oteplování, přesněji klimatické změny jsou dnes oficiálně mediálně a finančně propagovaným tématem. Věří jim však převážně lidé vnímající pouze reklamu ze sdělovacích prostředků. Na druhé straně břehu jsou vědci, kteří na mnoha měřeních popírají oficiální doktrinu. Mají pouze smůlu, že jsou v médiích zcela zatlačeni do pozadí. O změnách klimatu bylo uveřejněno na Neviditelném psu mnoho fundovaných rozborů od vynikajících klimatologů. Nebudu se proto tématemi dále zabývat.

Evropská unie schválila směrnici klimaticko energetického balíčku se značnými ekonomickými a ekologickými dopady do členských zemí. Neskrývanou skutečností možných důsledků je plíživé zvyšování cen energetických, průmyslových a spotřebních komodit, omezování nebo zánik průmyslových podniků, zvyšování nezaměstnanosti a inflace. Nutno počítat i s možným odchodem řady prosperujících podniků do rozvojových zemí. Ekonomové spočítali, že nedomyšlenými opatřeními sníží státy Evropské unie celosvětové emise skleníkových plynů o pouhá dvě procenta. Je velkým otazníkem, zda vynaložené bilionové náklady s uspořením pouhých dvou procent emisí budou účelně vynaloženy a věcně něčemu pomohou.

Značné a nekontrolovatelné emise skleníkových plynů, především v Číně, Indii a v USA, neúčelné snížení emisí pouze v Evropské unii vysoko překonají. I z tohoto důvodu se tyto země tváří dosti nezúčastněně a možná i s úsměvem. Bez málo pravděpodobné dohody s těmito státy nemá celý projekt propagovaný pouze v Evropské unii žádný věcný smysl.

Leckoho proto nepřekvapí nově vydaná zpráva Mezinárodní energetické agentury. Ukazuje, že současná produkce energie na celém světě přes veškeré snahy a investice vkládané do obnovitelných zdrojů není výrazně zelenější, než tomu bylo v roce 1990. V textu se přímo píše, že hledání čistého energetického systému pro celý svět je v současné době dosti nereálné. V posledních deseti letech přináší jedna vyprodukovaná jednotka energie stejné znečištění prostředí emisemi skleníkových plynů, jako tomu bylo před více než dvaceti lety.

Na konec zbývá poněkud kacířský závěr. Mají některá nedomyšlená opatření Evropské unie s dopady do členských zemí věcný smysl? Nebylo by za současných politických vztahů účelné je převést jiným směrem, napřiklad do snižování nezaměstnanosti? Nepodkopávají a nesnižují ekonomický růst, konkurenceschopnost podniků a životní úroveň občanů všech členských zemí včetně ČR?