"Velmi zajímavý je návrh evropských odborů na stanovení jednotné korporátní daně ve výši 25 procent," řekl Miloš Zeman po setkání s generální tajemnicí Evropské odborové konfederace Bernadette Ségolovou.

Spousta lidí si řekne, že je firemní daně nemusí nikterak zajímat. Jenže měly by. Výše daní často rozhoduje o pracovních místech a pokud jsou daně příliš velké, firmy mohou i ukončit svou činnost. Dnes máme firemní daně ve výši 19 %. EU by ráda tyto daně sjednotila na 25 %. Naši socialisté by chtěli zavést dvě pásma pro firmy, 21 a 30 %.

Každé zvýšení daní pro firmy má za následek nižší prosperitu firmy, zaostávání ve schopnosti konkurovat, následně zvýšení nezaměstnanosti a větší výdaje státu na sociální dávky. Vyšší daně mohou vést k následnému propadu ekonomiky, což je něco, co by stát rozhodně nechtěl, bez ohledu na to, kdo bude vládnout.

"Jsme pro férové, spravedlivé zdanění," prohlásila Bernadette Ségolová. Co to má vlastně znamenat, spravedlivé zdanění? To snad když v některém členském státě jsou nižší daně než u sousedů, tak jde o daně nespravedlivé?

Uvědomme si, že prostor Evropské unie je tvořen samostatnými státy, které si navzájem konkurují i spolupracují. Pokud odpadne konkurence a vše bude nadiktováno svrchu, tak půjde celá Evropská unie do háje zeleného.

Vezměme si takový příklad. Evropská firma je úspěšná. Vyrábí zboží, o které je zájem, a má slušný zisk. Ten z větší části investuje do rozvoje firmy, do nových technologií. Co se stane, když se zisk zmenší? Začne se optimalizovat, což znamená v prvé řadě šetření výdajů a hledání dalších odběratelů.

Z toho vyplyne nejprve propouštění nepotřebných lidí a hledání nových trhů. Pak následuje přenos výroby tam, kde je levnější pracovní síla. Nakonec dojde k přesunu samotné firmy a daně změní adresáta. Přesně tohle se stane při zvýšení daní, jaké plánuje EU.

Jenže co když budou stejné daně v celé Evropě? Pak firma odejde mimo EU. Kdo bude tedy nakonec tratit? My všichni, protože se zmenší pracovní trh a sníží se výnos z daní. Zvýší se výdaje a tím pádem i zadlužení států. Ale hlavně že si v Bruselu budou mnout ruce nad tím, jak se jim podařilo vše krásně zaškatulkovat.

V úterý nastal pro Čechy den daňové svobody. Ode dneška jde veškerý výdělek, který odpracujeme, na náš účet, až do úterka šel náš výdělek na účet státu. V roce 2000 byl den daňové svobody 6. června. V roce 2006 14. června a v době vrcholící celosvětové krize, v roce 2010, 18. června. Za tři roky se tedy den daňové svobody posunul o týden v náš prospěch.

Jak by se toto datum posunulo, pokud bychom měli vyšší firemní daně? Jako ilustrace nám může posloužit například Francie, kde lidé začnou vydělávat na svůj účet až 26. července. A kdybychom byli v Dánsku, počkali bychom si až do 1. srpna.

Je mi záhadou, že prezident Zeman coby ekonom nechápe, co by udělaly vyšší daně. Že by měl okolo sebe špatné poradce anebo je jeho eurohujerismus ještě vyšší než doposud? Pokud bude o výši daní určovat Brusel, tak je to definitivní konec Evropy. O financích budou rozhodovat nikým nevolení byrokraté bez ohledu na dopady v členských státech.

Kam Evropa kráčí? Ono místo se přímo dere na jazyk, ale chci zůstat slušný, a tak, milé evropské odbory, sociální inženýři a eurohujeři, jděte s tím tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno. Děláte vše pro to, aby Evropa jako celek totálně zkrachovala.

Je neuvěřitelné, jak se dokázala EU za pár let proměnit od spolupracujících, samostatných a svébytných členských států v molocha, který sám sebe váže do kozelce a ještě tvrdí, že to pomůže prosperitě. Nechte si vysvětlit alespoň základy ekonomického chování. Stačí zajít za prvním soukromníkem, kterého potkáte. Jen si dejte pozor, abyste to ve zdraví přežili v momentě, kdy mu předložíte svou vizi.