EVROPA: ESM – konec demokracie, začíná nevolnictví

Uvažuji, zda je datum publikování tohoto textu náhodné, nebo je předvečer 22. výročí sametové revoluce něčím symbolický… (pozn. red.: článek byl publikován 16. listopadu 2011)
Je ESM záchranou, nebo jen dalším krokem k novému světovému řádu?

Výměna figur podle scénáře NWO

Po přečtení dvou jmen čerstvých premiérů Řecka a Itálie mě zvědavost donutila si je trochu proklepnout. Bohužel, oba pánové bez jakékoliv pochybnosti zapadli do mozaiky, která se již delší dobu skládá.

Řecký premiér Lucas Papademos je bývalý viceprezident Evropské centrální banky, od roku 1998 je členem Trilaterální komise. Kdo o této organizaci neslyšel, velmi stručně jde o organizaci založenou Davidem Rockefellerem s oficiálním cílem sbližovat USA, Evropu a Japonsko. Její kritici často uvádějí, že jde o organizaci usilující o světovou vládu, tzv. nový světový řád (NWO), kdy národní státy budou vymazány, resp. potlačeny do role vazala a rozhodovat se bude na nadnárodní úrovni.

Italský premiér Mario Monti pracoval od roku 1995 do roku 2004 v Evropské komisi, je poradcem společnosti Goldman Sachs, členem výše zmíněné Trilaterální komise, kde je dokonce jejím evropským předsedou. Kromě toho je také členem skupiny Bilderberg, nikoliv však řadovým, ale dokonce členem Steering Committee této organizace, poměrně významného orgánu. Kdo nezná Bilderberg, může se celkem snadno s touto organizací seznámit, zpravidla však mimo oficiální tisk či média, která o této organizaci zásadně neinformují. Jejich pravidelné systematické mlčení je zvláštní vzhledem k tomu, že se na setkáních Bildegbergu pohybují lidé významu minimálně na úrovni světového fóra v Davosu.

Když si dosazení výše uvedených dvou figur spojíme se stále větším volání po politické unii v Evropě (Merkelová), je zřejmé, že strategie NWO pokračuje podle předem zvoleného plánu. Zda byla krize v Evropě uměle vyvolaná, nebo pouze přirozeně vznikla, není nyní důležité posuzovat. Důležité je, že poskytla přímo ideální půdu pro uskutečnění mnoha kroků, které by za "normálních okolností" trvaly velmi dlouho, byly velmi obtížné nebo dokonce neuskutečnitelné kvůli odporu veřejnosti. Nyní jsou však události servírovány v podobě záchranných a neodkladných řešení a kdo by konec konců nechtěl být zachráněn, že?

Tzv. "záchranné" fondy

Hlavním "záchranným" mechanismem v Evropě je nyní fond EFSF (nebudeme nyní analyzovat působení ECB). Podobně jako při schvalování Lisabonské smlouvy některé "rebelské" země s politiky "nechápajícími pozitiva evropské integrace" kladly odpor. Poslední v řadě Slovensko to stálo vládu, která musela být vyměněna, aby nakonec ke schválení "dobrovolně" došlo. Slovenský lid tak dostal na svá záda škrtnutím pera náklad 7,7 miliardy EUR, tedy v přepočtu 192 miliard českých korun. Za to si mohli postavit dálnice do každého krajského města a k tomu pár špičkových lyžařských areálů v Tatrách. Co však za to dostali? Nic.

EFSF je však pouze dočasné opatření, předkrm. Opravdovým záchranným valem, hlavním chodem, se stane v roce 2013 ESM. Tato tři písmena si dobře zapamatujte, protože s velkou pravděpodobností ovlivní život Váš i Vašich dětí.

S oficiálním zněním smlouvy o ESM je možné se seznámit zde.

Komu se nechce celý text číst, může se seznámit s výtahem toho nejkřiklavějšího zde.

Na rozdíl od Lisabonské smlouvy, která se díky všeobecnému odporu v průběhu času musela proměnit do zcela nesrozumitelné patlaniny v podobě odkazů na odkaz, potvrzení potvrzeného či vyvrácení vyvráceného, smlouva o ESM je relativně krátký a poměrně srozumitelný text. O to je mrazivější jeho čtení, kde je vše jasné, bez většího prostoru pro naději, že se jedná o špatný vtip...

Co je ESM?

Jaký je ve stručnosti princip? Státy eurozóny spolu dobrovolně podepisují smlouvu. Podle této smlouvy vytvoří organizaci ESM, do které podle určitého klíče budou přispívat. Z tohoto fondu se budou zachraňovat členové v případě potřeby. Základní myšlenka zní pěkně. Podívejme se ale na několik ustanovení do detailu. Například:

1) Základní kapitál je 700 miliard EUR (článek 8, odst. 1). Členové se neodvolatelně a bezpodmínečně zavazují tento vklad zaplatit (článek 8, odst. 4). Členové se neodvolatelně a bezpodmínečně zavazují tento vklad zaplatit do sedmi dnů od vyzvání (článek 9, odst. 3).
2) Rada ředitelů se může rozhodnout změnit kapitál (článek 10, odst. 1).
3) Při hlasování bude mít každý člen počet hlasů odpovídající svému podílu na ESM. Ten se řídí stejnými pravidly jako podíly zemí na kapitálu Evropské centrální banky.
4) ESM je permanentní záchranný mechanismus (úvodní klauzule, odst. 1).
5) Pokud člen EU přijme euro, automaticky vstupuje do ESM.
6) ESM, jeho majetek či aktiva požívají imunitu vůči jakékoliv podobě soudního procesu (článek 27, odst. 3).
7) Archivy ESM a všechny dokumenty, které ESM patří nebo jsou v jeho držení, jsou nedotknutelné (článek 27, odst. 5).
8) Prostory ESM jsou nedotknutelné (článek 27, odst. 6).
9) Všichni současní i bývalí zaměstnanci ESM musí zachovávat mlčenlivost (článek 29, odst. 1).
10) Všichni zaměstnanci ESM mají imunitu a nemusí předkládat své dokumenty (článek 30, odst. 1). (pozn. autora: jde o postavení obdobné velvyslancům).

Znamená to tedy v praxi, že ESM rozhodne, že potřebuje dalších 500 miliard a do 7 dnů budeme platit (v případě, že se k ESM přidáme nebo v případě, že přijmeme euro)? Zazvoní jednou telefon a ozve se: "Kalousku, pošli do týdne 200 miliard!". "No, chtěli jsme postavit nové dálnice, několik nemocnic, přidat učitelům na platy, ale co se dá dělat, do týdne to tam máte".

Není náhodou výše uvedený princip geniální způsob, jak vybírat evropské daně? Stačí říci: "Zaplať" a podle stanoveného klíče každá jednotlivá země do týdne pošle příslušnou sumu do Lucemburska. Jak prosté! Není potřeba nic počítat, zdůvodňovat. Stačí výzva k zaplacení.

Znamená nekonečné trvání ESM, že současná krize bude trvat do nekonečna? Nebo je to spíše tak, že primárním cílem ESM není někoho zachraňovat, ale trvale odčerpávat peníze z členských zemí ESM do fondu, kde již nebudou podléhat žádné kontrole?

Znamená stanovený způsob hlasování, že velké země v klidu přehlasují ty malé, jinými slovy bude se dělat to, co rozhodně Německo, Francie a Itálie? Tyto 3 země disponují 65% hlasů, obvyklé záležitosti se rozhodnutí prostou většinou.

Z jakého důvodu jsou ve smlouvě zcela natvrdo ustanovení o nemožnosti soudního procesu, nedotknutelnosti dokumentů, sídla i všech pracovníků a mlčenlivosti všech současných a bývalých zaměstnanců? Proč zaměstnanci ESM požívají výsad jako diplomaté? Jsou to noví evropští "nadlidé", kterých se běžné zákony platné pro všechny ostatní netýkají? Demokracie spočívá v delegování pravomocí zvoleným zástupcům a jejich kontrole. Zde se postupuje principem "zaplať a mlč". To s demokracií nemá již nic společného.

Podle názoru právníků nebude nutné pro schválení ESM uspořádat referendum jako v případě Lisabonské smlouvy. Po zkušenostech s problémy s přijetím Lisabonské smlouvy není vhodné ponechat nic náhodě, co kdyby si hloupý lid postavil hlavu a nedokázal pochopit nezbytnost a správnost tohoto mechanismu?

Kam půjdou peníze ESM?

O způsobu vybírání peněz jsme si již obrázek udělat mohli. Na řadu však přichází další fáze, kam tyto peníze potečou? Člověk, jehož názory lze považovat za konzervativní, ihned vykřikne: "Nikam! Nezodpovědní Řekové ať si platí za svůj životní styl ze svého. Nic jim posílat nebudeme!". Více sociálně smýšlející osoba může připustit, že určitá pomoc našim "evropským sousedům" je správná: "Nevadí, že dálnice D1 vypadá jako tankodrom, Řekové nám také pomůžou, až budeme potřebovat".

"Naštěstí" se nemusíme výše uvedenou polemikou vůbec zabývat.

Peníze ESM se k Řekovi, Španělovi nebo Italovi nedostanou. Ten již tyto peníze projedl, zkrátka nejsou. Nicméně dluh za ním zůstává. A ten dluh drží některá evropská banka, pojišťovna či jiná instituce. Řek, Španěl nebo Ital však tento dluh již nezaplatí. Přes ESM ho zaplatí ten, kdo na to má. Banka nemusí odepsat ztrátu, ale dostane své peníze zpátky. Akcionáři o peníze nepřijdou, manažeři nepřijdou o dobře placenou funkci.

Pokud srovnáme na jedné straně majetek (aktiva) bank, tedy úvěry, investice do dluhopisů a dalších aktiv a na straně druhé kapitál těchto institucí, dojdeme k závěru, že evropský bankovní systém je bankrot. Před bankrotem Řecka se odhadovalo, že evropské banky potřebují dodatečný kapitál 100 miliard eur. Nyní se suma odhaduje na 300 miliard až bilión eur. Nikdo však přesně neví a ani vědět nemůže, protože vše závisí na tom, jaká bude cena aktiv. Tedy státních či jiných dluhopisů, úvěrů, hypoték, akcií. Nejde pouze o pokles cen státních dluhopisů, které plní titulní stránky novin. Na pozadí stále splaskává realitní bublina a úvěrová bublina vůbec. Například ve Španělsku se odhaduje, že z hypoték v objemu 300 miliard EUR je špatných více než 50 procent! Pouze tato jedna položka by stačila k bankrotu celého španělského bankovního sektoru.

V době konjunktury se zisky v bankovním sektoru vesele rozdělovaly na dividendách akcionářům a v bonusech manažerům. Nyní přišla krize a je čas platit. To se nikomu nechce, proto se hledá způsob, jak to někomu vzít. ESM je mechanismus, který to umožní. Je to jediná cesta, kterou můžeme jít?

Revoluce na Islandu

Denně jsme masírováni zprávami o revolucích v Africe, na Blízkém východě, převraty tu či jinde. Dle mého subjektivního názoru médiím docela unikl velmi zajímavý jev, který se odehrál na Islandu. Tamní obyvatelé se k problému obrovských dluhů zbylých po splasknutí úvěrové bubliny svérázným způsobem.

Lidé vzali osud své země do svých rukou. Odmítli zahraniční pomoc, odmítli splatit dluhy cizincům, propustili centrální bankéře, vládu, parlament a vytvořili experiment přímé demokracie, když z náhodně vybraných 1000 lidí z registru obyvatel zvolili členy parlamentu, napsali novou ústavu. Více např. na těchto odkazech:

http://www.sme.sk/c/5659141/island-chce-ustavu-od-obycajnych-ludi.html
http://www.rozhlas.cz/zpravy/ekonomikavevrope/_zprava/678310
http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2011/nov/15/lessons-from-iceland-people-power?newsfeed=true

Mnoho analytiků jim věštilo kolaps, katastrofu. Nyní máme možnost posoudit události s odstupem, protože již od té doby uplynulo mnoho měsíců. Statistiky The Economist ukazují, že nezaměstnanost je na Islandu 6,6 procenta. Průměr v EU je 10,2 procenta. V zachraňovaném Řecku je 16,5 procenta, ve Španělsku 22,6 procenta. Růst HDP je na Islandu odhadován v letošním roce na 2,5 procenta. Průměr EU je 1,6 procenta. V Řecku -7,3 a ve Španělsku +0,7 procenta. Inflace je na Islandu v letošním roce odhadována na 4,5 procenta, průměr EU 2,6 procenta, v Řecku 2,9 a ve Španělsku 3,0 procenta. Kromě mírně vyšší inflace se zdá, že podle tvrdých dat je vývoj na Islandu o dost lepší než v celé Evropě.

Je zřejmé, že zkušenosti Islandu nelze generalizovat, přenést okamžitě bez problémů jinam. Je zřejmé, že islandská cesta není bezbolestná. Životní úroveň lidí výrazně klesla, mnozí přišli o životní úspory. Nyní však již jdou nahoru. Naopak západní svět není schopen se realitě postavit čelem a svůj den zúčtování neustále oddaluje.

Data ukazují, že nám podsouvaný scénář "zachraň všechno" není jediný možný a že existuje více alternativ. Hlavní překážkou provedení "islandského scénáře" není starost o utrpení lidu, ale starost o vlastní peněženku, obava z bankrotu stovky let budovaných finančních impérií, které ovládají dnešní euroamerickou civilizaci.

Buďme rádi, že nemáme euro. V mechanismu ESM nejsme. Zatím. Dokud nepodepíšeme, máme stále osud ve vlastních rukou. Vzpomínám na billboard, který se ve Švýcarsku objevil v roce 2005 při hlasování o sblížení s Evropou. Tehdy slogan "Evropský komisař Vladimír Špidla se těší, že brzy bude moci ovlivňovat švýcarské zákony" doplněný "pěknou" fotkou na billboardu vedl Švýcary k hlasování „NE“.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem