Pan Macron se patrně rád líbí, jak dává tušit jeho výdaj 30 000 eur za make-up. Když se jeho metrosexuálních choutek domákla francouzská veřejnost, cítila se mírně pohoršená. Bylo tedy nutno image řádně vyspravit.

Protože se pan Macron rád líbí, vzal to přes platy, jelikož to je téma, kterým se každý politik vždy zavděčil a zavděčí. I napadlo ho, že by třeba mohl zabít hned dvě mouchy jednou ranou: Vylepšit si image a ještě pořešit jeden palčivý francouzský problém. A mohl by k tomu použít „zaostalé východní země“.

Momentálně totiž tři a půl milionu Francouzů nemůže sehnat práci a míra nezaměstnanosti se téměř dotýká deseti procent. (Aby taky ne, když na francouzském trhu práce dlouhodobě vládne ukázkový socialismus.) To už je jednomu pořádným trnem v oku kupříkladu česká míra nezaměstnanosti, která je na čtyřech procentech a podle mezinárodně srovnatelné metodiky je nejnižší v Evropě, to dá rozum, ne? Ti Východňáci jsou prostě pro nebohé nezaměstnané Francouze nekalou konkurencí a je nutno jim to řádně vytmavit. Make-up přitom snadno upadne do zapomnění.

A tak se francouzský prezident nejen do Čechů za jejich nízké mzdy pěkně opřel. Není to ovšem nic nového pod sluncem. Nízké mzdy Východoevropanů iritují západní země už dlouho. Viní nás z vlastní neschopnosti rozpohybovat svůj trh práce a hledají nesmyslné obětní beránky. Je to už skoro rok, přesně 11. října 2016, kdy se v českých médiích objevila zpráva: “Řidič ČSAD Uherské Hradiště jel s nákladem z Francie do Nizozemska, když ho zastavila policie. Nepřekročil rychlost ani nespáchal jiný dopravní přestupek. Měl jen nízkou mzdu, a proto vyfasoval pokutu 135 eur. Od července totiž ve Francii platí nový zákon, podle něhož musí cizí dopravci platit ve Francii řidičům aspoň minimální francouzskou mzdu.“

Takovou věc vymyslí jen hlupec nebo Evropská unie. Někteří lidé (míněno Francouzi & spol.) si zjevně myslí, že ochranou národního trhu práce a diskriminací pracujících z „konkurenční“ země pomohou svým lidem. Není to pravda. Jediné, k čemu to povede, bude, že podnikatelé budou na obou stranách hranic přemýšlet, jak se problému zbavit. Neboli jak se zbavit řidičů.

Když se podíváme na lidstvo v posledních dvou stech letech, podobné regulatorní opatření vždy vedlo jen k tomu, že byla výroba - v tomto případě transport - optimalizována. Takže právě díky podobným hloupostem, které EU vymyslela, už brzo nebudou žádní řidiči kamionů existovat. Čím vyšší regulace – tím rychlejší jejich zánik. Budou prostě jezdit stroje, respektive autonomní vozy. Dnes se to může zdát jako úchylné sci-fi. Ale faktem je, že technologie zcela autonomních kamionů je už dobře známá. Jejich nasazení na dálnicích momentálně nebrání technologie, ale jen legislativa.

Asi nikdo v automobilovém průmyslu nepochybuje, že masové rozšíření je pouze otázkou času. A změny jdou dopředu neuvěřitelně vysokým tempem. Když jsme zhruba před rokem touto dobou s Vladimírem Pikorou začínali psát knihu Robot na konci tunelu, která je o tom, jak čtvrtá průmyslová revoluce změní naše životy, zaměstnání a obecně ekonomiku, psali jsme o autonomních kamionech jako o něčem, co sice zcela jistě přijde, ale přijde to až v budoucnu. Dnes, kdy kniha vychází, už nejde o žádnou budoucnost, protože dopravci se na to už regulérně připravují: Asociace evropských výrobců aut aktuálně zcela vážně usiluje o to, aby od roku 2023 byl v EU možný provoz takzvaných kamionových konvojů, kdy jen první kamion má řidiče, další v těsném závěsu za ním jsou již samořiditelné. Přitom řidič je v prvním voze jen pro kontrolu, ne proto, že by si bez něj technologie neporadila. Během jediného roku došlo k tak velkému průlomu, že se nasazení do praxe připravuje za pouhých šest let!

Na rozdíl od lidí nebudou chtít samořiditelné kamiony zvyšovat mzdy, nebudou zakládat odborové svazy, nebudou potřebovat spát, nebudou potřebovat odpočívat, nebudou zaměstnavatele okrádat a podvádět, nebudou chtít dovolenou ani nemocenskou. Budou vždy dodržovat předpisy. Mohou si zaměstnavatelé přát něco jiného? A Brusel si bude drbat hlavu, že se mu množí desítky tisíc nezaměstnaných. Ale že je vlastně vygeneroval sám – to mu nedojde.

A kdyby to snad čistě náááhodou několika málo jedincům došlo, v životě to nepřiznají, protože hledat si ve východní Evropě obětního beránka se ve volbách líbí mnohem víc než přiznat, že jsou to unijní politici, kteří jsou vinni vysokou nezaměstnaností, předlužeností vlád i domácností, mizerným stavem bank i klesající bezpečností v ulicích.