Minulý týden v Německu spotřeba plynu v porovnání se stejným týdnem z minulých let vzrostla o 14,5 procenta. Ze zvýšení spotřeby jsou viněny domácnosti. „Je potřeba plynem šetřit, a to i přesto, že se v dalších měsících ještě více ochladí. Záležet tedy bude na přístupu každé domácnosti,“ řekl prezident Spolkové síťové agentury Klaus Müller v reakci na aktuální data. Zprávu přinesl server iDnes.cz
Ta zpráva vyšla jen několik dnů poté, co předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyhlásila společnou dohodu ministrů energetiky členských zemí EU na tom, že v nadcházející zimě se ve špičkových odběrových hodinách „sníží poptávka“ po energii o 5 procent. (Chtěla tím říci, že se sníží dodávka, asi se přeřekla, nebo chybný překlad, Anfrage nebo Lieferung… to je hned.) A hleďme, ona poptávka roste, a to ještě zima nezačala, to jen skončilo léto.
Podobný „flek na hru“ je jiná dvojice zpráv. Minulý týden společnost RWE oznámila, že resuscituje tři největší uhelné elektrárny v Německu. Jen několik týdnů poté, co spolkový ministr průmyslu a stálého počasí Robert Habeck ujistil veřejnost, že Německo bude mít energie dostatek a tři poslední funkční jaderné bloky se odstaví. Náš ministr průmyslu Josef Síkela patrně ještě stále trvá na tom, že nám Německo bude přeposílat plyn, i když samo ho bude mít málo.
„Politici kecaj, protože jsou úplně blbí,“ komentoval zprávy jeden z našich čtenářů. Názor zdaleka ne ojedinělý, leč mylný. Především, politická kariéra nesouvisí s inteligenčním kvocientem. Což mj. dokazuje náš ministerský předseda Petr Fiala, pán beze sporu vysoce inteligentní. A za druhé: politici kecaj, protože nemají vhled do jednotlivostí států či soustátí, které řídí. Netuší, jak žijí jednotlivé skupiny či vrstvy obyvatel, kromě té jejich, v níž se mnozí, ne-li dnes už většina, pohybují od útlého mládí. Netuší, jak funguje ekonomika. Ne, že by nevěděli, co je to HDP, ale už nedohlédnou na živnosti, zemědělské statky, průmysl a služby. Včetně finančnictví.
Prý to nevadí. Politika je profese, svojské řemeslo, které vyžaduje zvláštní typ nadání a charakteru. Ministr zdravotnictví nemusí být lékař, ministr kultury nemusí být umělec a ministryně obrany… Však chápete. No, dejme tomu, něco na tom je.
Politik by měl být mistr vyjednávání a rozhodování. Na konkrétní odbornosti má odborné poradce, profesionální aparáty, poradní agentury nebo think-tanky. Tak proč jejich rady neposlouchá? On je poslouchá, ale neprožívá. Jeho veřejné výstupy a konečná rozhodnutí jsou motivovány jeho prací a postavením. Musí vše nakonec vyřešit s ohledem na to, jaké jsou pozice jeho politické strany v mocenském puzzle a jaká je jeho vlastní pozice ve straně. Tedy podle veřejného mínění (ale takového, co o něm hlásají sdělovací prostředky), volebních preferencí, nátlaku kolegů, nátlaku politických soupeřů, atd… Nebo podle toho, co mu kdo za to dá. Zkrátka tak, aby nepřišel o práci.
Tedy, ač správně poučen, bude nadále tvrdit, že komunitní OZE energetika vytváří nezávislost spotřebitelů a vyvede nás z kritického nedostatku energie. Zateplit, dát na střechu soláry a do záhonků tepelné čerpadlo… no, to vše bratru za tři čtvrtě milionu? Osm venkovanů z deseti na to nikdy nebude mít. Dotace nezaplatí všechno. Tři roky před důchodem mi nikdo hypotéku nedá a ještě nemám splacenou půjčku na ten nový plynový kotel, který jsem musel koupit předloni místo starého spolehlivého uhláku, ten taky ani zdaleka ještě nebyl odepsaný.
Jenže ti zelení to s politiky dobře umějí, tak nezbývá, než hlásat to co oni, protože jinak demonstrace, okupace, blokády, demise, defenestrace… fuj, co to říkám, ještě že mám ta antidepresiva.
Nebo že jaderné elektrárny jsou nebezpečné a nepotřebné. Případně, že plyn je ekologické palivo a dřevo je obnovitelné. Pak také, že poptávka se ve šičkách sníží o 5 procent. Gertruda zkrátka nebude mít pět teplých večeří do týdne, stačí dvě tři. Tak smýšlí politik, jenž se posledních 20 let pohyboval po parlamentních zasedačkách a sám podobné dilema, jako zda si ve čtvrtek uvaří guláš, když chce v neděli péci husu, nikdy neřešil. Doporučí bydlet doma ve svetru, nechtěje reflektovat cosi o tom, že chudý děda prožije ve svém bytě 98 procent dne a i ve svetru, když necvičí, ale berou ho záda a sotva se hýbá, brzy u televize (bez licenčních poplatků, no voliči, neber to) prochladne.
Jiným, ale velmi průhledným příkladem je česká důchodová reforma. Už bezmála tři desítky let experti politikům dokazují, že náš penzijní systém není udržitelný. Téměř každá česká vláda si zřídila expertní poradenskou skupinu na to, co a jak s tím udělat. Včetně té současné. A žádná neudělala nic, protože dokud politik zůstane politikem, cosi jako důchod,tedy vlastní, nikdy nebude určovat jeho podzim života. Kdyby teď řešil důchody pro jiné, mohl by přestat být politikem. Rozhodně není jeho cílem zúčastnit se pak na vlastní stará kolena nějaké důchodové kalamity, o které je řádně a správně poučen, že nevyhnutelně nastane.
Komunitní OZE soustava může být nezávislá jen od úsvitu do soumraku. V noci z baterek smějí sosat šťávu jen mrazáky místního koloniálu, menší lednice v hospodě a paní starostová. To kdyby hořelo, aby mohla na internet, k vesnickému nezávislému rozhlasu a dobíjet mobil. Naštěstí ještě nehořelo. Jen vychcípala kuřata ve zdejší bio-eko farmě, ale i to byl docela cvrkot. Chudák starej Vávra, takový slepičář, srdcař, každou tu svou puťku měl pojmenovanou. Všichni tady jsme od něj kupovali kuřata a vejce, v sobotu se sjížděli lidé ze širokého okolí jak na pouti. Udělali jsme pro něj sbírku, ale moc to nedalo, už to asi nerozdýchá.
Takový je život. Paní starostová Zaháňská ho zná. Paní Ursula z Leyenů už nemá anung.
Komentář poskytl server Svět hospodářství se souhlasem autora