Z. Lapil 13.1.2023 17:30

Podle té relativně malé zálohy tuším, že je projektovana nějaká záloha další. Plácnu: když je zle, preprahnou se vlaky z elektřiny na naftu. Jak se, z vysloveně kalamitních důvodů a navic s omezením provozu, stalo u nás skrz namrzle dráty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Novák 14.1.2023 0:25

Jde taky o porovnání instalovaného výkonu fotovoltaiky se skutečným. Takže ta stabilní uhelná elektrárna musí být dimenzována (příp. spolu s dalšími stabilními) na maximální spotřebu, která je v síti očekávaná).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 14.1.2023 12:02

Jasně. Nikde jsem zatím nepostrehl nic o nějakém úložišti, takže je také možné, ale nevěřím tomu, že potřebných je těch uhelných tuším 400MW příležitostně nahrazeny FV, a případný přebytek výkonu FV - a párkrát do roka FV jistě pojede skoro na 100% - půjde "do kanálu".

Omo je to furt dokola: BUĎ přizpůsobím spotřebu aktuálnímu počasí, nebo si vybuduju uloziste; jedno jaké, pro mě za mě můžu mít fabriku pohanenou stlačeným vzduchem a když je opravdu zle, tak si pár dní v roce, nejspíš kolem vánoc, pomuzu místním agregatem. Výsledkem je fabrika víceméně energetický nezávislá. Ne, ekonomický jsem to nepočítal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Vosecký 13.1.2023 15:49

Ani teď ve 15:45 nejsou chyby opraveny. Navíc spousta takzvaných odborníků si plete a asi ani nechápe rozdíl mezi kWh a kW.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 13.1.2023 11:03

"Jen blbci to ještě nevědí"..., že nejběžnějším zdrojem energie byly a někde ještě jsou jsou pro člověka potraviny.

Ty jsou ale fakticky produkovány na polích jen OBČAS - obvykle jen jednou ročně. Technická civilizace jejich dnešní masivní produkci podmínila prakticky kontinuální ale jen DOČASNOU těžbou energií především totiž s neobnovitelných zdrojů.

Dnešní "blbci" svět proto berou až tak, že potraviny produkuje supermarket a tam jsou k dispozici kdykoli a ve sruktuře podle libosti asi tak jak el energie dostupná v rozvodné síti.

Skrytý ale podstatný fakt je přitom ten, že takovouto transformací životní reality dnešní civilizace enormě hazarduje se svou udržiteností. Primitivní papuánec totiž dokáže pro sebe potraviny těžit s efektivitou zisku výživové energie 40x ! Takto ale trvale udržitelně uživí i svou rodinu. Kdežto průměrný americký zemědělec který sice uživí 170dalších občanů ale s energetickou efektivitou jen 1x!

Zkusme domyslet kolik lidí by na panetě mohlo trvale přežívat nebýt takto masivně proměněné energeticko-výživové situace.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 13.1.2023 11:14

NO asi desetina a možná ještě méně. Takový papuánec tomu věnuje takřka celodenní úsilí a optimalizoval svoje potřeby svému životnímu prostředí. Kdyby ma stejném prostoru a místě narostla populace 10x, tak by měl velký problém se uživit. (Asi by začal, jako zdroj, používat okolní populaci. ) A předpokladem je, že bude své okolí využívat stejným způsobem a v souladu s přírodou. Zapomeňme na jakoukoli techniku a technologii.

Takže, ano, máte pravdu. Ale jen, pokud se vrátíme zpět na strom.

Potraviny jsou sice "občasný" zdroj, ale mají vysokou míru "akumulace" energie (brambory můžu skladovat na hromadě, v pytlích, bednách, apod.) při minimálních ztrátách, ale nelze s nimi pohánět průmysl. Ten jede na elektřinu (zatím) a ta skladovat nejde.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Majzlík 13.1.2023 11:19

Naprosto přesně a pro někoho i srozumitelně řečeno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Novak 13.1.2023 11:23

Nikoli ovšem pro Radu - tomu kdybyste to zopakoval stokrát, stejně svou "myšlenku" neopustí. Ví, jak je vzácná...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 13.1.2023 11:27

Nejen na elektřinu, ale také na uhlí, koks a plyn. Třeba takové železo: ať děláte co děláte, elektřinou z rudy železo nevytavíte, ani ciment nevyrobíte.-

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 13.1.2023 11:37

No, konkrétně železo by takový problém nebyl. Existuje metalurgická technologie, kdy se k redukci železných rud využívá vodík. Mimochodem, po chemické stránce je k redukci asi nejvhodnější. Takže železo, za předpokladu levného vodíku, by jsme uměli.

S ocelí už je trochu problém. Jedná se o směs uhlíku a železa plus nějaké další prvky dle potřeby. Ale ten uhlík je tam potřeba. Při obrovské spotřebě "levné" energie můžeme opět redukovat i ten zlovolný CO2.

Ten cement je taky trochu problém. Zatím o žádné náhradní technologii nevím (to neznamená, že neexistuje).

A těch technologií, které jedou na fosilní suroviny je ještě hodně. Většinu by jsme už technologicky uměli nahradit, ale chce to ohromné množství té "levné" a stabilní energie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 13.1.2023 12:44

Takže to chce mnoho JE.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 13.1.2023 13:13

Odhaduji ještě jeden plně dostavený Temelín. Byla na něj i vybrána lokalita, takže se s tím počítalo. Na bývalé Československo počítali komunisti s 5-6 JE a měly vytypované lokality.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 13.1.2023 13:42

Něco jsem o tom taky slyšel, viděl jsem i el. pece na tavbu železného šrotu, ale nikoliv výrobu železa z rudy, a vím, jak jsou ty procesy, co popisujete, energeticky náročné. A kromě toho si myslím, že deku z CO2 Země + lidstvo určitě potřebují, jinak by byla teplota atmosfery o něco vyšší než na Marsu. Levná energie - v atomovém reaktoru jsou mraky elektricky nabitých částic, stačilo, aby někdo objevil, jak je usměrnít ke katodě a anodě jako v baterii a máme mohutný zdroj elektřiny. Místo toho užíváme archaický způsob přes parní cyklus s účinností kolem 38%. Jak za Jamese Watta.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 13.1.2023 15:00

Pane Písaříku fantazií typu ..."stačilo, aby někdo objevil"... je plná scifi literatura....

V realitě se alespon zkusme rozhlédnout zdali se dotyčný objev alespo podle náznaků podařil jiné inteligenci někde jinde ve vesmíru. Ticho, které je odpovědí i pro nejvyspělejší techniku, už dlouhá desetiletí nevěstí podle mě nic snadno nadějného.

Pokud jde o jen o známý pozemský život, tak pravidelně nejlépe prosperovali organismy, které se dokázali chovat nejefektivněji. Člověk technického věku oproti ostatním druhům vyniká (při mimořádně vysoké fantazii co by mohlo být kdyby...) zejména mimořádně vysokou dlouhodobě neudržitelnou měrnou spotřebou a to až tak, že se epochálně změnilo jeho původní životní prostředí na Antropocén.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 13.1.2023 19:25

Inu, "stačilo, aby někdo objevil" způsob, jak levně, dlouhodobě a bezpečně skladovat již vyrobenou elektřinu v řádu GWh až TWh a dosavadní občasné zdroje energie se stanou masově použitelným energetickým hitem.

Průser je v tom, že zatím nikdo nic takového neobjevil, leč zelení magoři už dnes demagogií i silou prosazují tuhle scifi obnovitelných zdrojů jako jedinou možnost spásy planety a funkční klasické zdroje omezují a plánují zničit. Tedy přesněji ne scifi, nýbrž jen fi (fiction) - složka sci (science) tam chybí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Majzlík 13.1.2023 21:39

Takto směrovanou debatu si dovoluji příhodně doplnit návrhem na oprášení šíleně drahého a vysoce neefektivního způsobu generování elektrické energie prostřednictvím realizace dostatečně dimenzovaného magnetohydrodynamického generátoru. Model MHG byl dle dostupné literatury ověřen v laboratořích bývalého SSSR, (což nemusí být hned důvodem k veselí), a spočívá ve vhánění proudu směsi vzduchu, cesiového nebo podobně reaktivního a vodivého prachu a vlastního pohonného uhelného prachu do kanálu, osazeného dvojicí sběrných elektrod. Hodnota takto generované elektromotorické síly EMS = Blv, kde symbol B značí indukci pole, buzeného v prostředí kanálu pomocí vnějšího zdroje DC pole.

Každý soudně uvažující člověk, a tím více odborník nebo kormidelník či politik si musí být vědom závažnosti dopadů energetické chudoby na chod naší společnosti. Na druhou stranu je někdy nutno jim připomenout, že záležitosti technické povahy nelze řešit cestou realizace ztrátových, energeticky neefektivních systémů. Princip aplikace MHG zde uvádím jako názorný příklad hledání a snad i nalezení konce jedné ze slepých uliček. Bonita příspěvku bude zvýšena tím že se trpělivý čtenář těchto řádků pobaví a odpustí mi nepůvodnost jádra mého sdělení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 15.1.2023 11:14

O způsobu výroby elektřiny jsem taky už psal. Vždyť za celou dobu, co se postavily první elektrárny jsme na té technologii vyměnili jenom to "ohniště" pod kotlem.

V reaktoru to asi moc neusměrníme. Ono tam zase tolik volných částic nebude. Záleží na způsobu radioaktivního rozpadu, ale ihned s něčím reagují. Proto se pro ohřev využívá hlavně zpomalování neutronů.

Druhou a možná zajímavější technologií se mi jeví nukleární baterie. Využívá se samovolný rozpad některých radioizotopů a ty elektrony a protony se odvádí elektrodami. Celkem to funguje. Riziko minimální. Tu radioaktivitu odstíní už plášť baterie. Toto mít v autě, tak kupujete elektrovůz s jednou baterkou po dobu životnosti.

Ale je toho hodně, co ještě neznáme. Např, proč se vůbec izotopy rozpadají. Proč tento konkrétní atom a ne ten hned vedle? Jsou nějaké příznaky před rozpadem konkrétního atomu? A ještě hlouběji. Proč se rozpadají neutrony v některých jádrech, ale jakmile se rozpadne to stejné jádro na nové prvky, tak ty jsou pak stabilní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 15.1.2023 12:56

DÍKY, vím teď o něco více.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pospíšil 16.1.2023 17:28

Ty nukleární baterie existují již od šedesátých let a jsou v současné době využívány v kosmu na družicích jako dlohodobý zdroj energie. Zde se jedná relativně o malé výkony. Představte si izotopový zářič pro medicínu jak malý výkon má a jaké je tam odstínění tj. v řádech desítek milimetrů oceli. Ta baterie do automobilu pro dostatečný výkon by potom vážila desítky tun. O rozpadu izotopů pojednává kvantová chromodynamyka v závislosti na gluonech tj. nositelích silné jaderné interakce na malé vzdálenosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 16.1.2023 18:16

Pro družice se jedná, hlavně, o plutoniové termoelektrické generátory. Proto ta silnější radiační ochrana. Využívá se totiž i na ohřev zařízení.

O radioizotopových bateriích byl článek na Oslu. Množství radioizotopu s přirozeným rozpadem by muselo být hodně (malý výkon). Nebo by muselo jít o nějaký řízený rozpad. Na to toho ještě málo známe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pospíšil 16.1.2023 18:46

Ty radioizotopové baterie byli dříve používány i u kardiostimulátorů. Tam určitě nešlo o teplo. Samotný princip neznám. Je jasné, že tam šlo o minimální výkon. Každý rozpad atomu ať řízený nebo volný bude potřebovat stínění které bude vztažené k výkonu rozpadu tj. produkci neutronů. Tím nechci tvrdit, že tyto technologie nám vydali maximum. Ale odhaduji, že budoucí objevy nebudou přelomové ohledně energetiky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 16.1.2023 20:01

V těch kardiostimulátorech se dokonce jednalo o Pu238 (Plutonium). Jednalo se o velmi malý výkon (už si nepamatuji jaký ale asi nějaké mW). Zajímavé je, že se více jednalo o odstínění tepla. Kardiostimulátor měla cca 6cm a váha 300g, samotná izotopová náplň cca 2 cm a většinu kolem byla tepelná izolace. Jedná se o alfa rozpad - lehce odstínitelný.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plutonium-238

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pospíšil 16.1.2023 20:36

Zajímavé. Docela bych rád věděl cenu toho Plutonia

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 16.1.2023 21:53

Tenkrát to byl vedlejší produkt zbrojního plutonia.

Protože se nelikvidovalo spolu s tělem, tak se využití zrušilo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek