Ceny ropy po dílčím poklesu opět stoupají k rekordním hodnotám a dražší benzin a naftu, než zažijeme v této turistické sezoně, jsme ještě nikdy nezažili. A nevypadá to, že by mohlo být lépe. Spíše naopak.

V USA pomalu utichá bouře kolem hypoteční krize a je docela dobře možné, že s prvními dobrými zprávami v USA začne posilovat dolar, což může ceny pohonných hmot tlačit dál vzhůru.

Nic zvlášť pozoruhodného na tomto zjištění není a píše se o tom v novinách takřka denně. Méně se však píše, že od cen ropy se odvíjejí i ceny zemního plynu, byť s určitým zpožděním a ne úplně automaticky, protože s plynem se obchoduje přece jen trochu jinak. Jenže nedávno ohlášené zdražení plynu pro domácnosti je faktem a v příštích letech bude mít nepochybně pokračování. Můžete sice vyhodit plynovou varnou desku, koupit si moderní indukční a tvářit se, že vás plynárenský byznys nezajímá. Jenže ouha. Plyn je dnes spotřebováván především k výrobě tepla. A hlavně v rodinných domcích. Leč všeho do času. Teplárny, které spalují hnědé uhlí a vytápějí sídliště pro miliony Čechů, dnes přemítají, co se bude dít, když Mostecká uhelná, klíčový dodavatel tohoto paliva, bude muset opravdu dodržet územní limity a uhlí vhodné pro spalování v teplárenských kotlích za nějakých pět, šest, sedm let prostě a jednoduše dojde. Jedinou rozumnou náhradou je pak plyn, který bude tou dobou možná až o polovinu dražší a podobně vzroste i cena dodávaného tepla. Ještě že je tady to globální oteplování a nebudeme muset v zimě tolik topit.

Energetici asi na globální oteplování moc nespoléhají, protože Mezinárodní energetická agentura před pár dny vydala situační zprávu, v níž se konstatuje, že svět musí do energetiky nainvestovat během příští dvaadvaceti let dvaadvacet bilionů dolarů. Především do alternativních zdrojů, mezi nimiž je na prvním místě jaderná energie. Klasické elektrárny na uhlí, plyn či mazut mají být vybaveny zařízením pro zachycování a skladování kysličníku uhličitého.

To je taky bezva nápad. Energetické firmy budou vtlačovat CO2 kamsi do podzemí. Co s ním potom, však nikdo neví. Možná ho naplníme do flašek a vystřelíme na měsíc. Je zajímavé, že právě tohle ekology netrápí a trápí je vyhořelé palivo z jaderných elektráren, které bude cennou surovinou pro jaderné reaktory vyššího typu.

Každopádně i ČEZ by měl masivně investovat do výstavby nových zdrojů. Kasička je plná a stále do ní sype. Jenže náš monopol radši investuje do nákupu vlastních akcií a krmení státního rozpočtu. Ono mu totiž vlastně nic jiného nezbývá.

Uhlí za pár let nebude, tedy bude, ale nebude se kvůli limitům moci těžit. Investovat tedy nyní astronomické sumy do nejmodernějších technologií spalování a uskladňování CO2 je ekonomickým zločinem a management, který by ho spáchal, by se tak nemohl divit akcionáři, který by ho za něj nechal vsadit za mříže. Jaderné elektrárny máme také zelenými zakázané. Tak zbývají ty plynové. ČEZ pár bloků postaví, ale cena elektřiny bude hodně špatně konkurenceschopná. Takže snad nějaké investice v Bulharsku, Rumunsku či Turecku, kde jsou v energetice na tom tak špatně, že si zelená hnutí nemohou dovolit posadit do vlády. Ale v těch zemích je pěkná tlačenice, protože tahle zelená politika paralyzovala už celou západní Evropu a zdaleka ne vždy česká firma uspěje. Takže vážená Mezinárodní energetická agenturo. Česko by docela i nějakou miliardu dolarů do energetických zdrojů investovalo. Bylo by i z čeho. Jenže tak nějak to nejde.

MfD, 9.6.2008