ENERGETIKA: Solární šílenství
Ale k věci. Z několika uvedených údajů vyplývají podivuhodné skutečnosti. Posuďte sami, jaká existuje alternativa k jaderné energetice:
Výkon solární elektrárny „na Zlínsku“ má být 200 kW, pořizovací cena je 28 mil. Kč, plocha 1600 m2, počet solárních panelů 1 144. Pomocí jednoduchého výpočtu zjistíme, že (při řekněme 80 slunečných dnech v roce s průměrně 8 hodinami slunečního svitu) vyrobí tato elektrárna 128 MWh za rok, což je (cena, kterou jsem vyčetl ze své faktury za elektřinu, činí zhruba 1600 Kč/MWh) celkem 204 800 Kč roční tržby!! Podělíme-li vložené prostředky cenou prodané energie, dostaneme velmi hrubý odhad (teoretické) návratnosti 137 let. Návratnost je teoretická proto, že životnost solárních panelů je kolem 10 let, dostáváme se tedy mimo obor reálných čísel a zdravého rozumu.
To ale není vše. Úvahy o „obnovitelné“ energii pokračují dál, až za hranici transcendentna. V budoucnu prý zde má vzniknout elektrárna o výkonu až 2 MW (megawatty). My, co ještě umíme násobilku ze základní školy, ohromeně zíráme, neboť od 200 kW se ke 2 MW dostaneme tak, že vše vynásobíme desíti. Tedy, investice 280 mil. Kč, plocha zhruba 2 fotbalové stadiony, více než 11 tisíc solárních panelů a roční tržba kolem 2 mil. Kč. Pochopitelně, deseti násobíme čitatele i jmenovatele, takže návratnost zůstává stejná, tj. 137 let.
Domnívá-li se někdo, že s rostoucí cenou energie se návratnost zlepší, je na omylu. Stejným tempem se zvyšují i pořizovací náklady na taková zařízení. A navíc, limitujícím faktorem je záporný rozdíl mezi množstvím energie vložené do výroby solárních panelů a energetickým ziskem. S tím hned tak něco nenaděláme.
