ENERGETIKA: Ropný zlom aneb Nepovídejte nám pohádky….
Ropa je směs kapalných uhlovodíků, která vznikla rozkladem převážně mořských organizmů. Jako kapalina je pohyblivá, proniká pórovitějšími horninami a ve vhodných geologických strukturách se může zadržet. Nadloží musí být nepropustné, jinak by ropa unikla, hornina vlastního ložiska porézní, jinak by se ropa neměla kde hromadit, velmi důležitý je i tvar ložiska – nejčastěji obrácená mísa apod.
Ve vlastním ložisku je pak dole voda, uprostřed ropa a nahoře pod tlakem zemní plyn. Po navrtání ropy ji tlak plynu vytlačuje na povrch, při nízkém tlaku je nutno ropu čerpat. Při současných způsobech těžby se z ložiska obvykle získá méně než polovina ropy, kterou obsahuje. I to je úspěch, dříve to bylo ještě podstatně méně. Určitá naděje je i ve znovuotevření zdánlivě vyčerpaných ložisek a použití moderních technologií.
Čím je ropa dražší, tím více se vyplácí těžit i ložiska, u kterých jsou vyšší náklady na těžbu, hlavně ve větší hloubce nebo z moře. Více se také vyplácí investovat do průzkumu za účelem nalezení nových ložisek. Tím zdánlivě ropy přibývá.
Ropa patří mezi neobnovitelné suroviny. Její množství je konečné. Skutečné zásoby lze jen odhadovat. Neobnovitelné však neznamená nenahraditelné. Existují totiž ještě další možnosti – získat ropu z netradičních ložisek nebo najít náhradu.
Dehtové písky se těží v Kanadě. Získává se z nich ropa za cenu asi 30 dolarů za barel. Další ohromné zásoby jsou v povodí Orinoka. Dehtové písky však nejsou největším perspektivním zdrojem ropy. Tím jsou jednoznačně živičné břidlice. Při nákladech na vytěžený barel kolem 90 dolarů jsou zásoby, které by stačily současné spotřebě, minimálně na 100 let. Významně je dnes využívá Estonsko. Problémem jsou rozličné údaje o zásobách. Některé zdroje udávají zásoby ropy z klasických ložisek v miliardách barelů a ostatní zásoby v bilionech barelů.
Další možností je získávat pohonné hmoty z uhlí. Technologie je již dlouho známá, za druhé světové války se takto vyráběl benzin v Německu (a i u nás), v současné době se tato technologie zavádí ve velkém měřítku v Číně (ve spolupráci s Jihoafrickou republikou, která má v této oblasti dlouhodobé zkušenosti). Pro Českou republiku má tedy zásadní význam co nejrychlejší změna energetické politiky, hlavně výstavba jaderných elektráren s tím, že uhlí je surovinou k dalšímu zpracování.
V omezeném množství se dají používat i biopaliva. Rozhodně to neznamená, že by se pro ně měly pěstovat plodiny na polích. Proti výrobě biopaliv z některých vhodných odpadů však není třeba nic namítat.
Nedostatek pohonných hmot tedy nehrozí. To ovšem neznamená, že jejich ceny neporostou. Prodejní cena barelu surové ropy je jen zlomek ceny pohonných hmot, které se dostanou ke spotřebiteli. Všem okolo ropy jde především o zisky. Ropa je předmětem spekulací na trhu, často není nakupována pro skutečnou potřebu, ale s nadějí na zisk při dalším prodeji. A nakonec také stát si na své přichází v podobě tučných daní.
Vyšší ceny ropy by mohly urychlit výzkum a použití alternativních druhů pohonu a tím také výhledově snížit spotřebu klasických pohonných hmot. Není nikdy dobré, když má na strategickou surovinu zásadní vliv malá skupina států nebo společností. Jenom je otázkou, jestli po přechodu na alternativní zdroje opět nedojde k silné oligopolizaci trhu. Dnes si může dovolit ve velkém měřítku investovat a přecházet na nové technologie a zdroje energie pouze stát a (často státní) velké energetické společnosti.
Cenné připomínky a poznámky měl k tomuto článku Radek Bednařík, kterému zde za pomoc děkuji. Za případné chyby však odpovídá pouze autor.
Podrobné informace lze najít např. zde.
Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na kareldrabek.blog.idnes.cz
