Německy mluvící země provádějí již řadu let v celostátním měřítku ekologistický experiment. Snaží se v praxi ověřit, zda je možné moderní zemi zásobovat elektřinou jen z obnovitelných zdrojů. Jaké jsou jejich výsledky?

Jde to, nebo to nejde? Řeč je o bezemisní, uhlíkově neutrální, nebo také zelené či udržitelné energetice. Hned za našimi hranicemi máme dvě laboratoře, dohromady s více než 90 miliony obyvatel, které její možnosti velmi intenzivně zkoumají. Německo a Rakousko. Výsledky jejich zkoumání se dají shrnout do tří slov a tří teček: Jde to, ale…

Jednotlivé zprávy, třeba o instalovaném výkonu obnovitelných zdrojů nebo o energetice bez uhlí, jež přicházejí z Německa a z Rakouska, vypadají přesvědčivě. A ony přesvědčivé skutečně jsou. Pokud by neexistovalo ono ALE.

Rakousko se na zelenou stezku vydalo dříve, než Německo. V energetice se to projevilo především odstavením uhlí (poslední Mellach vloni, zde) a nespuštěním jádra. Výsledkem je, že země není od roku 2001 energeticky soběstačná. V zimě je závislé na dovozu až ze 70 procent. Nestabilita jejich sítě ohrožuje blackoutem ostatní země v EU. Blackoutu se zatím vždy podařilo zabránit díky dovozu z okolních zemí. Jenže s vynuceným přechodem členských zemí na OZE tahle možnost zmizí. Okolo roku 2025 (zde) už bude například Česko samo muset elektřinu dovážet, přitom je dnes jedním z důležitých vývozců právě do Rakouska. Výhled do vzdálenější budoucnosti bude stran Rakouska ještě dramatičtější. Neboť do konce století mají Alpy prakticky přijít o ledovce pod úrovní 3800 metrů. Jedinými vrcholy, které se této kritické výši v zemi přibližují, je ovšem Grossglockner s 3798 metry a Wildspitze s 3768 metry. Tím pádem naši jižní sousedé zřejmě přijdou o značnou část své elektřiny z hydroelektráren, jež nyní dodávají asi 70 procent rakouské elektřiny. Protože pro ně nebudou mít dost vody.

Země bude dále podporovat výstavbu větrných a fotovoltaických elektráren. Že však ani jejich velké množství nezabezpečuje spotřebu, když nefouká a nesvítí, ukazují jednoznačně výsledky z Německa (zde). Takže Rakousko možná vyslyší i volání vlastních energetiků, kteří po posledním – jen s pomocí sousedů odvráceném – blackoutu hlasitě žádají výstavbu konvenčních zdrojů, které by dokázaly síť stabilizovat. Ovšem plynové zdroje jsou jak známo fosilní. Čili zdroj oxidu uhličitého. Jenže jinou technologii nemáme. Tedy kromě jaderné, kterou Rakousko i Německo odmítají.

Bateriová úložiště, o kterých ekologistická lobby často mluví jako o řešení, zatím schopnost stabilizovat síť nemají. Jejich kapacita je totiž zatím zcela zanedbatelná. Vzhledem k tomu, že tyto systémy jsou extrémně finančně náročné a navíc mají nezanedbatelné nároky na prostor a na bezpečnost, lze důvodně pochybovat o tom, že vůbec kdy budou hrát v energetice významnou funkční roli (zde). Představa, že by například celé Česko (Německo, střední Evropa…) fungovalo týden na baterie, zatím patří do literatury sci-fi. Přitom týden s mizivou výrobou z obnovitelných zdrojů (větru a slunce) je v zimních měsících zcela běžný stav. V každém případě – baterie mají v rakouské a německé energetice prakticky nulový význam. Jen o málo lépe jsou na tom přečerpávací elektrárny, jež jako energetická úložiště zelení také často uvádějí. Takže tudy cesta zatím rozhodně nevede ani v německy mluvících zemích, jež stojí v čele tažení Zeleného údělu (Green Deal).

Německo, nejbohatší evropská země, si při své cestě za Energiewende stihlo vybudovat paralelní energetickou strukturu postavenou na obnovitelných zdrojích. Jejich instalovaný výkon již loni překročil instalovaný výkon konvenčních zdrojů (zde). Bezesporu je to impozantní výkon. Jenže v zimních měsících jsou i v Německu týdny, kdy OZE dodávají pouhý zlomek z celkové spotřeby elektřiny v zemi. Bez uhlí, jádra a plynu by se největší evropská ekonomika jednoduše zastavila a v tamních domácnostech by byla tma. A zima. Na rozdíl od letních dnů, kdy se OZE podaří pokrýt většinu spotřeby, o nevyhnutelných zimních výpadcích ekologistické organizace žádné tiskové zprávy nevydávají.

Za cenu obrovských investic tak obě země prokazují celé EU, ale i komukoli dalšímu ve světě, jedinečnou službu. Za vlastní peníze zkoušejí a potvrzují, to, co odpovědní fyzici a energetici říkali vždycky: OZE jsou fajn, ale není možné na nich postavit energetiku. Teď už zbývá jediné. Aby si výsledky těchto experimentů prohlédli politici a sundali si při čtení zelené brýle (zde). Pokud to neudělají, nezbyde zřejmě nic jiného než na ně podat žaloby.

Nebo začít nakupovat teplé prádlo, kožichy, svíčky, petrolejky, palivové dřevo, instalovat si trezor na hotovost a vůbec se odpovědně připravit na to, až nás EU (a pirátští poslanci v europarlamentu) za pár let donutí k odstavení uhelných zdrojů. Případně ještě můžeme doufat, že globální oteplování postoupí rychleji a bude větší, abychom nemuseli řešit zimu v zimních měsících.

Převzato z webu iUhli.cz