Informaci o tom, že Mezinárodní agentura pro energii vyzvala k co nejrychlejšími až neprodlenému ukončení používání uhlí, publikoval kde kdo. Ale nikdo už se nezamyslel nad důvody, proč tohle provolání bude brát v úvahu leda tak nešťastná EU.

„Zastavte ihned investice do veškerých fosilních projektů,“ vybízí Mezinárodní agentura pro energii (IEA) všechny státy světa. Do roku 2030 by měly státy odstavit nejméně efektivní uhelné elektrárny a do roku 2035 má následovat konec prodeje aut se spalovacími motory. Uhelné zdroje fungující po roce 2040 by měly projít modernizací. Mimochodem, všimli jste si toho? Mezinárodní agentura pro energii nemá problém s tím, když budou uhelné elektrárny fungovat po roce 2040. Jen budou muset být technologicky na výši doby. Takové technologické nároky nejsou pro firmy v EU nic nového. Ale to datum, to to zazvonilo! 2040! Tady se staví na hlavu celá Zelená fronta a půlka ministrů vlády, že se musíme veškerého pálení uhlí zbavit do roku 2033, jinak následuje klimatický průšvih a tak dále a tak všelijak podobně. A najednou BUM, rok 2040 není problém, když budou zařízení technologicky na výši. Nejen v Česku či EU, ale na světě. Tak jak to tedy je? Kdo má věrohodnější informace?

Apel Mezinárodní agentury pro energie obsahuje údaje o tom, kolik to celé bude asi stát. Nejsou sice příliš podrobné, ale vzhledem k tomu, co a jak dlouho v tomto směru leze či spíše neleze z Evropské komise, je to skvěle propočítaný materiál. Do roku 2030 by podle něj bylo potřeba ročně celosvětově dát do energetiky pět bilionů dolarů (5 000 000 000 000). Ročně! Pro ty, kteří na to budou vládám a firmám půjčovat, je to rajská hudba. Pro ostatní to zní daleko hůř.

Podle agentury by do roku 2050 mělo téměř 90 procent energie na světě pocházet z obnovitelných zdrojů. Další rajské tóny pro zelený byznys, protože to znamená postavit tolik solárů a větrníků, aby nahradily nejen uhelné, ale i plynové zdroje. Ale, co je vyloženě pikantní, také část bezemisních jaderných zdrojů (nyní asi 10 % světové výroby zde) a také část hydroelektráren (nyní asi 17 % světové výroby zde).

To znamená, že ve prospěch neřiditelných zdrojů spoléhajících na počasí by se měla odstavit část spolehlivě fungujícího jádra a vodních elektráren. Což je jedna z největších pitomostí, která zatím v návrzích na „řešení klimatické krize“ zazněla. To, že ekologistům leží jaderné elektrárny v žaludku, je známé, leč IEA by měla rozhodovat na základě faktů, nikoli ideologie. A význam těchto elektráren pro stabilní dodávky je snad neoddiskutovatelný v instituci, která se nazývá agenturou pro energii. Co přimělo (zatím) respektovanou agenturu počítat se tak velkým snížením podílu hydroenergetiky, to je úplně ve hvězdách.

Je možné, že ji k tomu vedou emise CO₂ při výrobě cementu a armovací oceli. Jenže pak by musela IEA jít i proti větrným elektrárnám, u nichž je spotřeba cementu a oceli obrovská. Na stejný výkon vyšší, než u jaderných elektráren. Možná jen agentura předpokládá významný úbytek vody v řekách, což nelze vyloučit. Možná právě proto uvádí, že většina z oněch 10 procent mimo OZE by bylo z jádra. Nicméně nic z toho nesnižuje podivnost záměru mít rovnou 90 procent elektřiny na světě z nespolehlivých zdrojů, když jsou k dispozici spolehlivější zdroje a když je svět – až na výjimky – na elektřině naprosto závislý.

S odkazem na energetickou bezpečnost, čili spolehlivost již nápad agentury odmítlo bohaté Japonsko (ve třetí desítce na světě). S odkazem na potřebu zajistit růst ekonomiky a tím životní úrovně, k čemuž potřebují lacinější elektřinu z uhlí, odmítly záměr IEA vcelku chudé Filipíny (okolo 120. místa na světě). Oba státy spojuje fakt, že zaujímají 11. a 13. místo v počtu obyvatel, jichž mají dohromady přes 230 milionů. Kvůli kombinaci obou hlavních důvodů s velkou mírou jistoty na výzvu nepřistoupí ani Indie s 1,3 miliardy lidí, ani Čína, ve které žije 1,4 miliardy obyvatel. Čtyři státy, tři miliardy lidí a nápad na podporu zeleného byznysu je v troskách. Jak málo někdy stačí…

Převzato z webu iUhli.cz