Může za to Rijád? Nabídka? Poptávka? Geopolitika!

Rusko po pádu rublu čeká příští rok nejspíš i pád do hospodářské recese. Pokud se tak stane, na vině bude zejména citelný pokles cen ropy na světových trzích. Prezident Vladimir Putin hovořil na své předlouhé tiskové konferenci o tom, že za hospodářskou tíseň země může levnější ropa ze sedmdesáti procent, kdežto sankce uvalené v souvislosti s ukrajinským konfliktem jen ze třiceti. V tom se plus minus shoduje s ekonomickými analytiky.

Je proto zajímavé podívat se, proč zhruba čtyřicetiprocentní propad cen ropy v uplynulých měsících vůbec nastal. Podle převládajícího vysvětlení může za pokles rostoucí nabídka strategické suroviny na světových trzích při současně klesající poptávce. Jak si ale všímá investor Peter Schiff, poptávka po ropě vzrostla mezi lety 2013 a 2014 o 0,74 procenta. Je zároveň o 3,6 procenta vyšší než průměrný její objem v uplynulých pěti letech, 2009 až 2013. Jinými slovy, poptávka neoslabuje. Může tedy za pokles cen výhradně rostoucí nabídka?

Za vším hledej… geopolitiku?

Rozmach frakování a těžby ropy z břidlic v Severní Americe má na svědomí růst nabídky ropy na kontinentu o 8,8 procenta mezi lety 2013 a 2014, a dokonce o 17,7 procenta mezi lety 2012 a 2014. Jenže z celosvětového hlediska už to taková sláva není. Například mezi lety 2012 a 2013 vzrostla globální nabídka ropy pouze o 0,55 procenta (data za rok 2014 ještě nejsou k dispozici). Boom břidličné ropy má zatím bezprostředně „jen“ kontinentální význam, nikoli význam globální.

Pochopitelně, zákony nabídky a poptávky a jistě i příslušná očekávání trhu se do poklesu ceny ropy promítají, stejně jako říjnové ukončení programu kvantitativního uvolňování americké centrální banky nebo posilování dolaru, v němž se se strategickou surovinou obchoduje. Dalším zásadním zdrojem zlevnění ovšem mohou být geopolitické faktory.

Letos v říjnu uvedl Rašíd Abanmy, prezident rijádského Centra pro ropné záležitosti a strategické plánování, že Saúdská Arábie, globálně největší vývozce strategické suroviny, bude na asijských a severoamerických trzích prodávat ropu za 50 až 60 dolarů za barel, hluboko pod úrovní průměrné spotové ceny. Pro oficiální tureckou tiskovou agenturu tehdy také dodal, že za pokles cen ropy v posledních třech měsících, ze 115 na 92 dolarů za barel, může právě „dumpingová“ politika Saúdské Arábie. Od října cena za barel suroviny dále klesla, dokonce až pod 60 dolarů.

Proč by to ale Saúdové dělali a připravovali se tak o část pohádkových příjmů za vyváženou ropu? Levná ropa poškozuje každou z ekonomik, která je na jejím exportu významněji závislá, včetně Saúdské Arábie. Míra tohoto poškození se však značně liší. Levná surovina poškozuje nejvíce vývozce typu Íránu, Venezuely, Alžírska, Nigérie či Ekvádoru. Nebo Ruska. Naopak dopad na země, jako je právě Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty nebo Katar už není zdaleka tak fatální. Například takový Katar může pohodlně spravovat své veřejné finance i při cenách ropy kolem 65 dolarů za barel.

Malý stát s velkými ambicemi

Právě Katar, země svoji rozlohou téměř sedmkrát menší než Česká republika, se po boku Spojených států a Ruska počítá mezi tři největší světové producenty zemního plynu. Jeho geografická poloha jej však zatím předurčuje k tomu, že svůj plyn musí v objemech větších, než by se přál, vyvážet ve zkapalněné formě tankery. To je dražší než surovinu exportovat prostřednictvím plynovodů. Atraktivní trh je z hlediska Kataru pochopitelně Evropa. Aby do ní svůj plyn dostal, musel by daný plynovod vést přes jiné blízkovýchodní země tak, aby se v Turecku napojil na tamní plynovodní síť. Jeden z plánů počítal s výstavbou plynovodu na syrském a saúdskoarabském území.

Když však v roce 2009 Katar výstavbu takovéhoto plynovodu navrhl, u syrského vůdce Bašára Asada se pochopení nedočkal. Asad místo toho uzavřel kontrakt na výstavbu potrubí přepravujícího plyn z Íránu a přes Irák. Z náboženského hlediska rozhodně není divu, šíitský íránský režim mu je bližší než sunnitské režimy Kataru či Saúdské Arábie.

Ačkoli i mezi Katarem a Saúdskou Arábií panují jisté tenze, obě země spojují do značné míry nejen náboženské otázky, ale také společný nepřítel: Asad. Levná ropa přitom neblaze dopadá nejen ne Írán (který tak má méně prostředků třeba na rozvoj svého jaderného programu, jehož se Saúdové obávají), ale i Putinovo Rusko. A Putin, jak známo, Asadův režim podporuje. Proto mohou být nyní Saúdové ochotni jít s cenou ropy pod její tržní ceny. Snaží se ochromit jak Teherán, tak Moskvu.

S eskalací konfliktu na Ukrajině samozřejmě vzrůstá také zájem Spojených států na dopravě plynu ze zemí typu Kataru do Turecka a dále do Evropy. Vyjednávací pozice Moskvy by v takovém případě byla významně oslabena. V roce 2013 prezident Obama nakonec ještě odvolal údery proti Asadovi. Po Putinově intervenci a k nelibosti Saúdů i Kataru. Jenže mezitím eskaloval nejen konflikt na Ukrajině, ale i moc a finanční možnosti Islámského státu v Iráku a Sýrii. Hrdlořezové této fanatické organizace rovněž profitují z vysokých cen ropy. I pro ně je její nízká cena ranou. Takže laciná ropa vlastně ochromuje nejen Teherán a Moskvu, ale i Rakku (syrské město, které lze považovat za de facto metropoli Islámského státu).

Levná ropa je malá oběť

Zato Spojené státy, Saúdskou Arábii i Katar náhle spojují silné geopolitické zájmy. Všechny tři státy sice něco ztrácejí, ale zjevně věří, že víc získávají. A hlavně získat mohou. V USA jsou poškozeni tamní producenti břidličné ropy, která obtížněji konkuruje levné tradičně získávané ropě. Ale Washington dává evidentně přednost geopolitickým ohledům. Když se amerického ministra zahraničí Johna Kerryho po jeho zářijovém návratu z Rijádu novináři ptali, zda se při jednání se saúdskoarabskými protějšky dotkl otázky dopadu levné ropy na ruskou ekonomiku, jen se pousmál. „Saúdové si jsou velmi, velmi dobře vědomi své možnosti ovlivnit světové ceny ropy,“ vyhnul se pak přímé odpovědi.

Saúdská Arábie a Katar zase ztrácejí v tom smyslu, že postupují proti sice zvrácenému, ale stále sunnitskému (a i proti Asadovi bojujícímu) Islámskému státu, jejž měly údajně financovat rovněž jisté saúdsko-arabské a katarské finančnické kruhy. Také pochopitelně ztrácejí na výnosech z exportu ropy či plynu.

Ale co můžou získat? Saúdská Arábie odstraněním Asada upevní svojí pozici v boji o post hegemona regionu. Vždyť, jak píše jedno ze zářijových vydání listu Wall Street Journal, z hlediska Saúdské Arábie představuje „Sýrie ústřední frontu v rámci boje o regionální vliv, jejž vede s Íránem, Asadovým spojencem“. Katar se zase pořád snáze než s Asadem dohodne na výstavbě plynovodu do Turecka se Saúdskou Arábií a režimem, jenž by byl v případě Asadova pádu v Sýrii dosazen. No a Spojené státy by v případě Asadova konce oslabily ruský vliv v celém blízkovýchodním regionu. Upevnily by naopak pozici svoji a zvýšily šance, že do Evropy bude plynovody proudit třeba právě katarský plyn, na úkor ruského.

Při takovýchto ambiciózních cílech se momentálně stlačená cena ropy – klíčový prostředek k jejich dosažení – zdá být stále ještě jen malou obětí…

Psáno pro Roklen24