Můžeme ji nazvat třeba: Jak nám technologie zachycování a ukládání uhlíku umožní, aby se energie z fosilních paliv i nadále vesele vyráběti mohla a kysličník uhličitý v pekle skončil.

Za sedmero horami a devatero řekami bylo jednou jedno království. Bylo to království moderní, průmyslově vyspělé a mediální, království jednoduchých sloganů a kampaní na ochranu životního prostředí.

Prostí lidé v království se museli řádně otáčet, aby se uživili. Některým z nich se už ale nezamlouvalo úmorně pracovat od slunka do slunka a řekli si, že by mohli putovat po království a za zlaťáky zvěstovat prostému lidu poselství o nebezpečnosti ďábla. Ale doba už nebyla taková jako dříve. Lidé se už málo báli a na ďábla a anděly moc nevěřili. V průmyslovém světě bylo potřeba nějakého nového a nebezpečného průmyslového ďábla najít. Časem se v království dobře uchytila pověra o skrytém ďáblu v jaderné energii. Hlavní poselství bylo jednoduché i pro prostý lid: ďábelská jaderná energie a tudíž radioaktivita a dříve či později pro všechny strašná smrt. Mnoho zvěstovatelů, potulných herců a trubadúrů, proniklo z fašanků v podhradí až na posty rádců ke královskému dvoru, a mohli si tak užívat bohatě prostřeného královského stolu a jiných prebend za dobré rady. Někteří z nich si na královském dvoře dokonce našli i nevěstu.

Ale chytrých a dobře radících rádců bylo čím dál tím víc a jeden jediný ďábel je nemohl všechny uživit. Zjistili, že se prostý (pro mnohé z nich prostoduchý) lid stále příliš málo bojí zlého okolního světa a stále více brblá, když je má všechny platit ze svých desátků. Tak dumali, dumali a vymysleli epos o jejich hrdinném boji proti změnám klimatu. Zvěstovaná pravda byla opět velmi jednoduchá: uvolňování kysličníku uhličitého a tudíž změna klimatu a dříve či později pro všechny strašná smrt. A spousta nových rádců-bojovníků vystoupala se svou pravdou z podhradí až ke královskému dvoru, kde vytvořili se staršími rádci společnou alianci - královskou radu moudrých a pomazaných na ochranu poddaných před protivenstvími veškerého světa.

Zvěstování děsivé pravdy o létech budoucích hezky probíhalo po celá desetiletí, zlaťáky se jenom sypaly a všichni královští rádci byli spokojeni, jak dobře na královském dvoře radí. Poddaní v podhradí se však časem začali rádců ptát: „Jak budeme vyrábět energii, když spotřeba stále stoupá a ze slunce, vody a větru ji neumíme vyrobit dostatek, spalování uhlí a plynu uvolňuje ohromná množství smrtonosného kysličníku uhličitého a jaderná energie nás rovněž zabije?“

A rádcům ztuhly rysy, najednou viděli, že se s kampaněmi dostali do úzkých. Nebudou snad muset nakonec jednu kampaň zrušit? Proboha, po takových letech, co si počnou? A co hůř, nezačnou si lidé nakonec myslet, že jsou parta neumětelů? A nepřišli by také o svoje prebendy? Vymýšleli a vymýšleli ale nevymysleli lautr nic. A rozhodli se tedy zavolat z podhradí mouřeníny techniky, aby jim poradili, jak se může vlk stoupající spotřeby energie nažrat a přitom nesežrat jejich kozy omezení produkce kysličníku uhličitého a ochrany klimatu.

Technici se pousmáli, řekli si o hodně peněz z královské pokladny a snadno nalezli řešení, protože jim pouze stačilo zkombinovat technologie, které už dříve dobře znali. A brzo přišli s technologií Carbon Capture & Storage (zachycování a ukládání uhlíku) a pravili: „Velevážení moudří rádci všehomíra, jednoduše kysličník uhličitý vznikající ze spalování fosilních paliv v elektrárnách zachytíme a potom nacpeme hluboko pod zem, kde už zůstane skryt navěky.“

A to bylo radosti! Rádci už slyšeli provolávání slávy od zástupů poddaných. Všichni byli nadmíru spokojeni. I mouřeníni, kteří dostali dobře zaplaceno. No, a rádci mohli stále chytře radit a varovat prostý lid před nebezpečími veškerého světa.

A všichni žili šťastně až do doby, kdy je vyhubil hladomor, protože na všech polích pěstovali biopaliva místo potravin.

S přáním hezkých a veselých vánočních svátků všem čtenářům, kolegům technikům zvláště.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora