Šéf českých zelených Ondřej Liška v polemice Je čas odmítnout Nečasovu renesanci jádra (LN 18.2.) nezklamal při líčení důvodů, proč si „rozvoj jádra jednoduše nemůžeme dovolit“. Do protiatomové rétoriky hlásané protiatomovými aktivisty z celého světa nepřinesl nic nového.

Výjimkou není ani to, že vůbec nezná současnou světovou energetiku, o jejích výhledech ani nemluvě. Rád rozšířím jeho vědomosti.

V současné době tvoří základ světového energetického mixu uhlí a zemní plyn. Na první zdroj připadají dvě pětiny, na druhý pětina výroby elektřiny na Zemi, uvádějí analytici amerického Ministerstva energetiky. Pětinu proudu dodávají obnovitelné zdroje, pohříchu z valné většiny vodní, zbytek připadá na jaderné a mazutové. Do roku 2035 se spotřeba elektřiny zvýší téměř na dvojnásobek, avšak struktura globálního mixu se nezmění ani přes proklamovaný boj s klimatickými změnami.

Rozvíjet se tedy budou (a bude nutno) všechny zdroje. I ve vyspělé Evropě se musíme nepředpojatě a neideologicky ptát: Co si můžeme dovolit, abychom si i nadále mohli dopřávat vymožeností současné civilizace? Dokážeme se případně uskromnit? Jak a za kolik? Co umožňují přírodní podmínky při tvorbě národních energetických mixů?

Třeba Švýcarsko řeší tyto otázky právě nyní. Tři dosluhující jaderné bloky v Mühlebergu a Beznau o celkovém výkonu kolem 1100 megawattů chtějí provozovatelské elektrárenské společnosti do konce dekády nahradit dvěma, které tuto kapacitu celkově nejméně zdvojnásobí; k současným 66 TWh (miliard kWh) vyrobené elektřiny, z toho 40 procent atomové, přibude dalších 8 TWh. Pro pana Lišku: Už dnes se z konfederace vyváží o 2 TWh ročně více, než kolik se doveze.

V Česku nedostatečný potenciál obnovitelných zdrojů, jaký mají ve světovém mixu, nahrazují jaderné bloky. Zda na blížící se dotěžení uhelných zásob (přes limity přece vlak nejede, že?!) odpovíme výstavbou plynových nebo atomových elektráren, zda snížíme celkovou spotřebu proudu v krátké době o proklamovaných 40 procent nebo proud budeme dovážet a zda zrovna na to vůbec máme, se právě rozhoduje.

Ve zkrácené podobě vyšlo v LN 3.2.2011

Autor je prezident České nukleární společnosti