Vzhledem k velmi vysokému podílu uhelných elektráren v polském energetickém mixu hrozí reálné riziko, že budoucí cenový vývoj v rámci evropského systému obchodování s emisními povolenkami zasadí zdrcující ránu polské energetice a následně celému hospodářství. Dalším faktorem je, že polské elektrárny emitují značná množství SO_x a NO_x a čím dál tím více narážejí na evropská legislativní omezení z hlediska ochrany životního prostředí. Z těchto důvodů se Poláci v posledních letech pokouší resuscitovat národní program jaderné energetiky.

Nepřiměřenou závislost polské energetiky na uhlí a nepříznivé dopady na životní prostředí si uvědomovaly už komunistické vlády v sedmdesátých letech minulého století. V roce 1974 byla podepsána mezistátní smlouva mezi PLR a SSSR o spolupráci v oblasti jaderné energetiky. Pro výstavbu první polské jaderné elektrárny byla vybrána lokalita Žarnowiec zhruba 50 km severozápadně od Gdaňsku. Tehdejším investičním záměrem byla výstavba čtyř reaktorů VVER-440, typ V213. V roce 1982 padlo konečné rozhodnutí polské vlády, následující rok byl podepsán kontrakt a v r. 1984 byla zahájena výstavba.

V roce 1989 se v Polsku vzedmulo protikomunistické hnutí a rozestavěná jaderná elektrárna posloužila jako vhodný zástupný symbol komunistické moci. Boj proti jaderné elektrárně se takto stal společensky prospěšným bojem proti režimu. Do protestů se zapojily společenské, církevní i ekologistické organizace, z nedalekého Gdaňska se angažoval i Lech Walesa. V květnu 1990 bylo uspořádáno lokální referendum s celkovou účastí 44,3% voličů, přičemž 86,1% hlasovalo proti pokračování výstavby. Následoval rychlý konec polského jaderného programu: 4. září 1990 rozhodla vláda a 9. listopadu 1990 její rozhodnutí posvětil parlament s tím, že jaderný program případně může pokračovat po roce 2005, pokud budou provozovány moderní reaktory a splněny evropské bezpečností standardy.

Torzo rozestavěné elektrárny v Žarnowiec (Foto: Wikipedia EN)

Nejsem historik, netroufám si tedy hodnotit význam boje proti výstavbě jaderné elektrárny v Žarnowiec na celkovém formování polského politického protikomunistického odboje. Z čistě technického úhlu pohledu mohu pouze konstatovat, že se jednalo o nesprávné rozhodnutí se závažnými důsledky na polskou elektroenergetiku. Tvrzení lze doložit výsledky jaderné elektrárny v Dukovanech s obdobným technickým řešením, která se ve světových tabulkách pohybuje v první čtvrtině nejlépe a nejbezpečněji provozovaných elektráren a tvoří páteř české elektroenergetiky.

Podle aktuálně dostupných informací státní společnost Polska Grupa Energetyczna (PGE) zamýšlí postavit dvě jaderné elektrárny na severu a východě země o celkovém výkonu až 6000 MWe. PGE podepsala v listopadu loňského roku memorandum o spolupráci s francouzskou EDF, zájem mají i americké firmy General Electric a Westinghouse a rovněž korejská Electric Power Corporation. PGE by měla vlastnit v konsorciu se zahraničním partnerem podíl 51%. První blok by měl být spuštěn už do roku 2020, což je opravdu velmi ambiciózní termín. Uvážíme-li, že bude nutné dopracovat potřebou legislativu, výběr staveniště má být prováděn údajně až z 28 lokalit (včetně zmiňované lokality Žarnowiec) a po dvacetileté odmlce není v Polsku dostatek odborníků z jaderného oboru...

Polsko rozhodně není se svou snahou o nastoupení do evropského jaderného rychlíku osamoceno. Nové bloky se již staví ve Finsku (Olkiluoto III) a Francii (Flamanville, Penly), před necelým rokem jsem podrobněji rozebíral situaci ve Švédsku a Itálii. V různých stádiích přípravy jsou další projekty - namátkou mohu jmenovat z našich „širších sousedů“: Mochovce, Jaslovské Bohunice (Slovensko), Paks (Maďarsko), Belene (Bulharsko), Cernavoda (Rumunsko), Krško (Slovinsko), Beznau, Mühleberg, Niederamt (Švýcarsko), v Německu se hovoří o rozvolnění popř. dokonce zrušení programu odstoupení od jaderné energetiky. A ze vzdálenějších zemí: ve Velké Británii by mělo dojít k rozsáhlé obměně jaderné flotily v rozsahu až 16 bloků, o výstavbě prvního jaderného bloku se hovoří v Portugalsku a Turecku.

Je zřejmé, že proces, který se novinářsky nazývá „jaderná renesance“ a probíhá především v Číně, Rusku a Indii, začíná ovlivňovat i Evropu.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora