ENERGETIKA: Pět omylů Jeremyho Rifkina
Pravdivé je tvrzení, že výstavba jaderného zdroje nepatří k nejlevnějším, pravdou je i to, že investice do uhelné elektrárny je nižší. To však z pohledu návratnosti není rozhodující. Známým faktem je, že výhodou jaderných elektráren jsou velmi nízké palivové náklady. Příklad dukovanské elektrárny to jen potvrzuje, protože patří k nejlevnějším zdrojům výroby elektřiny u nás. Rifkinem zmiňované elektrárny spalující biomasu se nemohou cenou vyrobené elektřiny s jádrem srovnávat. Autor zmiňuje Spojené státy a vyjadřuje obavu, kde země, která se potýká se schodkovými rozpočty, vezme peníze na investice do avizovaného rozvoje jaderné energetiky. Můžeme tamní obyvatele uklidnit, protože výstavbu jaderných zdrojů budou hradit soukromí investoři, a proto obrovské investice do jádra mohou - stejně jako všude jinde na světě - nechat daňové poplatníky klidnými.
Druhou obavou je otázka vyhořelého paliva. Rifkin píše o tom, že se palivo hromadí na elektrárnách, to je však zcela normální, protože i u nás se po dobu 60 let vyhořelé palivo skladuje v lokalitě elektrárny. Teprve poté se bude převážet do podzemního úložiště, kde inženýrské (kontejnery a beton) a přírodní (například žula) bariéry zajistí bezpečnou izolaci radioaktivních izotopů od životního prostředí. Osobně jsem přesvědčen, že v budoucnu nebude třeba palivo ukládat vůbec, protože se už dnes jako velmi slibná jeví technologie transmutace vyhořelého paliva, kdy dokážeme převést dlouhodobě radioaktivní izotopy na středně či krátkodobé za současné produkce elektřiny.
Třetím omylem Jeremyho Rifkina je poukazování na nedostatek uranu. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou celosvětové zdroje uranu více než dostatečné, aby pokryly rostoucí poptávku a zajistily provoz nových jaderných elektráren. Podle OECD by dosud zjištěné zásoby uranu mohly vystačit na dalších 85 let. Geologické výzkumy však předpokládají, že celková kapacita uranu je mnohem vyšší. Největší světoví producenti uranu jako Kanada, Austrálie nebo Rusko se již nyní připravují na vyšší požadavky energetického průmyslu v budoucnu. Další možností je přepracovávání vyhořelého paliva, které palivový potenciál několikanásobně zvyšuje.
Všechny výše uvedené omyly by byly, v případě laika, omluvitelné, autor se však zcela diskvalifikoval tvrzením, že byla loni v Austrálii zatčena skupina islámských teroristů, kteří připravovali útok na tamní jadernou elektrárnu. To by byla skutečně senzační zpráva, ovšem v případě, že by nějaká jaderná elektrárna v Austrálii byla. Strašení teroristickými útoky na jaderná zařízení jsou v poslední době v módě, ale každý bezpečnostní expert potvrdí, že jde o nejlépe chráněné a zabezpečené provozy proti útokům zvenčí. Nechci nikomu radit, ale útok například na chemičku je mnohem snazší a s mnohem závažnějšími následky pro její okolí.
Autor uzavírá svůj článek poukazováním na zastaralost jaderných technologií a na to, že je získávání energie z jádra staromódní. Mohu čtenáře ujistit, že tyto technologie vždy stály (a i dnes stojí) na špičce technického pokroku. Je to proto, že na jádro byly vždy kladeny velmi vysoké požadavky na zajištění bezpečnosti. Z přístupů k zajištění jakosti a z principů a technologií využívaných pro zajištění maximální bezpečnosti se inspirovala a inspirují ostatní odvětví, jako například letecký či automobilový průmysl. Nové generace jaderných reaktorů, které se dnes ve světě staví, využívají to nejlepší, co dnešní technika nabízí.
Souhlasím s Jeremy Rifkinem v tom, že budoucnost patří slunci. Na to, abychom mohli klasické zdroje nahradit sluncem, si však budeme muset ještě minimálně jedno století počkat. Musíme se smířit s tím, že vzhledem k nízké účinnosti a vysoké ceně fotovoltaiky, si budeme muset s uhlím a jádrem ještě nějakou dobu vystačit.
autor je členem výboru České nukleární společnosti
