Ve veřejné debatě se pravidelně objevuje téma zakázat Rusku a Číně účast v tendru na stavbu nové jaderné elektrárny v Česku. Ponechme nyní stranou skutečnost, že máme vládu, která není schopna rozhodnout nejen o vyřazení Číny či Ruska, ale nemá odvahu rozhodnout o výstavbě nových bloků jako takových.

Jakou však máme zkušenost? V Čechách máme dvě jaderné elektrárny postavené podle (tehdy) sovětského projektu VVER440 a VVER1000.

Československo si tehdy koupilo projekt, ale kompletní stavební část, reaktory, parogenerátory, turbogenerátory, pomocné systémy, potrubní systémy, čerpadla (mimo hlavních cirkulačních čerpadel), elektrická výzbroj a transformátory, vzduchotechnika a další komponenty byly vyrobeny našimi firmami.

Měření a regulaci dodala pro elektrárnu v Temelíně společnost Westinghouse. A na dodávku paliva se dělá každých deset let tendr a v Temelíně se v podstatě střídají Američané a Rusové. Současná závislost na původním projektantovi a dodavateli, tedy Rusku, je prakticky nulová.

Ještě jednou zdůrazňuji: provozně nejsou naše elektrárny na Rusech, jako nástupcích SSSR, nijak závislé. A když Rusové na elektrárny jezdí, tak na exkurzi jako desetitisíce ostatních návštěvníků ročně.

Ať vyhraje budoucí tendr na stavbu nové české jaderné elektrárny kdokoli, bude stavět podobným způsobem: podle svého projektu si nasmlouvá naprostou většinu dodávek v místě stavby. Tuto podmínku bude zcela jistě obsahovat i případný tendr. Bude platit, že čím více dodávek při výstavbě nových jaderných bloků bude zajištěno s pomocí českého průmyslu, tím menší bude závislost v budoucím provozu na původním dodavateli elektrárny.

Výstavba jaderné elektrárny je vždy mezinárodním projektem, protože všichni potenciální dodavatelé využívají subdodávek klíčových částí od firem z jiných zemí, příkladem jsou projekty společností Westinghouse a Electricite de France. Ruská firma Rosatom dlouhodobě spolupracuje s firmou Rolls-Royce v oblasti řídicích systémů pro jaderné elektrárny nebo se skupinou General Electric v dodávkách turbogenerátorů.

Tato mezinárodní spolupráce se již realizuje na připravovaných výstavbách jaderných bloků v Maďarsku a ve Finsku, kde je démonizovaný Rosatom hlavním dodavatelem. Obě země jsou přitom, jako my, členy Evropské unie.

Náš významný soused Německo ustupuje od jaderné energetiky, ale stavbou plynovodu NordStream2 se na další desetiletí energeticky váže na ruské dodávky plynu. V tomto porovnání se mi zdá, že i kdyby Rusové tendr na českou jadernou elektrárnu vyhráli, což je v současné politické náladě nepravděpodobné, na Rusech provozně nezávislá jaderná elektrárna je lepší řešení, než být trvale připojen plynovou rourou s kohoutkem v Putinově, resp. ruské ruce.

Ve srovnání s plynovými zdroji, kde je jasná závislost na trvalých dodávkách plynu ze zahraničí, a uhelnými zdroji, z nichž naprostá většina bude v letech 2030–2035 odstavena, tvoří jaderné elektrárny doslova základní bezpečnostní prvek elektroenergetiky ČR.

Jsou nezávislým zdrojem i v případě nenadálých mezinárodních situací, které mohou narušit například dodávky plynu. Jaderné elektrárny jsou provozovány velmi nezávisle i při přerušení dodávek paliva, protože schválená Státní energetická koncepce ukládá vytvoření podmínek pro několikaleté provozování našich jaderných elektráren i po přerušení dodávek jaderného paliva. To vše jednoznačně preferuje jadernou energetiku z pohledu bezpečnosti dodávek elektrické energie pro Českou republiku.

O stavbu nové jaderné elektrárny bude velký zájem a na vládu budou činěny velké tlaky. Výběr dodavatele jaderných bloků ať již v Dukovanech, či Temelíně je potřeba odpolitizovat a rozhodující musí být kritéria jaderné bezpečnosti, kritéria technická a ekonomická. A samozřejmě, výše popsané co největší dodávky českého průmyslu. Ale zpět na začátek. Nejprve se musí k vypsání tendru odhodlat česká vláda.

Autor je senátor ODS, v letech 1980–1990 projektant jaderných elektráren

Právo, 29.1.2019