Měli bychom se o něj zajímat?

Při všem pochopitelném zájmu o domácí politické dění, které se soustředilo hlavně na volby prezidenta, bychom si měli zachovat smysl pro proporce. Prezident v českém politickém systému není tou osobností, která by mohla nějak zásadně změnit politickou atmosféru v zemi, i když to nyní mnoho občanů očekává.

Navíc je společnost rozdělená zhruba napůl, jedna část fandí Schwarzenbergovi, druhá Zemanovi a to se po volbě nezmění. Žádné společenské sjednocení tedy nelze očekávat. Vláda je navíc v postavení, kterého se už z principu nemůže zbavit. Většina společnosti ji totiž odmítá a rozporuje téměř všechny její kroky. Lze tedy mluvit o politické krizi. Dnes bych však chtěl apelovat na to, abychom při naší zaujatostí pro domácí problémy nezapomínali na určité události ve světě, které se mohou a nepochybně se projeví i v Čechách.

Jde hlavně o energetické plány Spojených států a jejich prezidenta Obamy. Ty mohou skutečně ovlivnit doslova celý svět. Spojené státy se rozhodly, že se v těžbě ropy a plynu stanou výhledově samostatné a zbaví se hlavně závislosti na Blízkém východě. Pokud by se tak skutečně stalo, znamenalo by to doslova politický převrat v celém regionu, jenž z exportu těchto surovin žije. Bez jejich odbytu ve Spojených státech a při následném poklesu jejich cen se většina zemí Blízkého východu ocitne ve velkých problémech politických, hospodářských a i sociálních. Podle studie německé zpravodajské služby se do roku 2020, čili do sedmi let, stanou Spojené státy z největšího dovozce těchto surovin jejich největším vývozcem. A není to jen nějaké zbožné přání.

Podle všech nezávislých mezinárodních studií jsou naleziště ropy a plynu ve Spojených státech obrovské a při jejich nové těžbě z břidličných ložisek se takový plán může podařit. Již nyní je značná část energetické potřeby Spojených států kryta z těchto zdrojů a těmito metodami. Co se týká plynu, jsou již dnes Spojené státy téměř nezávislé. Důležitý je samozřejmě další technologický vývoj této těžby, protože je nutné minimalizovat dopady na životní protředí, především na vodní zdroje.

Existuje sice řada komentátorů, kteří o velkých možnostech realizace tohoto plánu pochybují, ale já chci nyní mluvit o tom, jak to vidí německá zpravodajská služba, která má přirozeně značný vliv na spolkovou vládu. Z jejího hlediska jde hlavně o analýzu dopadů na mezinárodní politiku, především v oblasti Blízkého východu a na vztahy mezi Spojenými státy, Čínou a Ruskem.

Spojené státy byly a jsou silně připoutány jak politicky, tak vojensky k Blízkému východu a angažují se při řešení jeho problémů. Jedním z hlavních důvodů je dovoz výše uvedených surovin. Pokud se Spojené státy stanou na těchto zdrojích nezávislé, zcela přirozeně poklesne jejich zájem na tomto regionu a zaměří svou pozornost na jiné oblasti. Podle studie německé služby se v problémech ocitne Čína, která má obrovskou potřebu těchto surovin a bude je právě z Blízkého východu stále více dovážet. Jenže Čína nedisponuje v oblasti žádnou vojenskou silou, která by chránila a zajišťovala transportní cesty tak, jak to v současné době činí Spojené státy. Z jejich angažovanosti Čína profitovala, jenže v budoucnosti se bude muset o tyto transportní cesty starat sama. Další zemí, které vzniknou problémy, je Rusko. To se již dlouhou dobu snažilo získat monopol na těžbu a export plynu všude po světě a samozřejmě si také udržet svůj podíl na těžbě a exportu ropy.

S jistou nadsázkou lze říci, že zisky z exportu těchto surovin udržují stabilitu politického systému v Rusku. Jde například o jistou úroveň cen, která umožňuje Kremlu a vůbec ruské nomenklatuře udržovat nákladný vojenský a policejní aparát a tím relativní klid ve státě. Umožňuje mu také investice do infrastruktury a v sociální oblasti. Při ztrátě monopolu na distribuci plynu a problémech při exportu ropy, které by byly doprovázeny poklesem cen těchto surovin, by se mohl doslova otřást celý ruský politický systém. Kreml by začal ztrácet svou moc.

Německá studie tedy předpovídá budoucí problémy hlavně pro Čínu, která je a bude stále více závislá na importu těchto surovin, a pro Rusko, které se opírá o zatím vysoké ceny těchto surovin. Pokud Spojené státy začnou být nezávislé na jejich dovozu, bude to mít nevyhnutelný důsledek v poklesu jejich cen, protože na světových trzích vznikne převis jejich nabídky. Studie také mluví o dopadech na Evropu. Německo prodělává energetický obrat v tom smyslu, že snižuje svou závislost na jaderné energetice, na energetických zdrojích v zahraničí, diverzifikuje je a z poklesu cen ropy a plynu na světových trzích může jenom profitovat. Německo se intenzivně zajímá o technologie těžby hlavně plynu z břidličných ložisek, z evropských zemí je to především Polsko.

Podle Spolkového úřadu pro suroviny a geovědy leží pod povrchem Spolkové republiky až 2,3 bilionu kubických metrů plynu. Nikdo samozřejmě nepočítá s tím, že by se Spolková republika úplně osvobodila od dovozu těchto surovin, protože zde existují dlouhodobé energeticko-politické smlouvy, ale zcela jistě se zvýší její energetická bezpečnost. V těchto dnech se slavnostně otevřel plynovod Gazela, kudy bude proudit plyn z Německa do Čech, ale nesmíme zapomínat, že je to plyn z Ruska, jenž je veden po dně Baltského moře, mimo Ukrajinu, ale také mimo Polsko. Pro Českou republiku v této souvislosti vzniká ovšem vážný problém, který úzce souvisí s novou energetickou politikou prezidenta Obamy a jeho vlády. Totiž, zda se vůbec vyplatí za tak obrovské peníze dostavovat Temelín. Jesliže se budou celosvětově měnit ceny ropy a plynu, vzniká otázka, zda bude investice do Temelína vůbec někdy návratná. Opatrnost a zodpovědná starost o malé veřejné peníze České republiky by možná měla vést k zastavení výběrového řízení na dostavbu Temelína a vyčkání, jak se se situace ve světě vyvine.