Už delší dobu jsme svědky zuřivých přestřelek mezi politiky ohledně dostavby Temelína.
Notoricky nespolehlivé jsou však dlouhodobé předpovědi energetické potřeby, vycházejí totiž buď ze současné situace, kterou lineárně protahují do daleké budoucnosti, anebo jsou zkreslené současnou dotační politikou a dogmatem o nutnosti energetické soběstačnosti. V padesátých letech se stavěly drahé atomové elektrárny v domnění, že kolem roku 1984 dojdou zásoby uhlí. Ještě nikdy, a to navzdory dvojnásobné světové spotřebě, nebylo tolik uhlí jako dnes.
I futurologická doktrína boje proti globálnímu oteplování, která tvrdí, že zdroje obnovitelné energie nahradí využití zásob (teoreticky) neobnovitelných, se ukázala aspoň ve střednědobém rozmezí mylná. Co bude za sto dvě stě let, nevíme, a proto je lepší věřit v optimistický scénář lidské inovace, který tak zázračně platí už pět století a… neplánovat. Dlouhodobé plány smysl nemají.
Někdy ale máme štěstí a dlouhodobý trend lze s jistou rezervou, že se objeví něco ještě lepšího, odhadnout, jak se děje právě dnes. Myslet na nepředvídatelné katastrofy je hloupost. Nová naleziště fosilních paliv všude na světě, dokonalejší těžařské technologie, úspornější využití energie při výrobě už způsobily převrat. A největší konjunkturu zažívá břidlicový plyn. Už nyní je jeho cena v Americe na pětině a elektřiny na polovině, než jakou platí Evropané, a ložiska odhadována na 300 let. Zásoby světa jsou monumentální a průzkumu se už věnuje Čína, Rusko, Ukrajina i Turecko, a dokonce i v negativistické Evropě Anglie a Polsko. Britská plynárenská Centrica podepsala dvacetiletou smlouvu na dovoz ze Spojených států. Může si někdo soudný opravdu myslet, že to brzy neovlivní světové ceny tradičního zemního plynu, ropy a uhlí, i kdyby sebevražedná dotační politika eurokomisařů a vlád zablokovaných zelenými politiky pokračovala? Levné uhlí z plynové Ameriky se už do Evropy dováží a oceláři tam začínají stěhovat výrobu (Rakousko). Kdyby to takhle pokračovalo, skončil by evropský průmysl. Za dotace do elektřiny, které průmysl neplatí, chce už Německo zažalovat i Komise a komisař pro energetiku Günther Oettinger se nechává v německém tisku stále častěji slyšet, že už to tak dál nejde.
U nás však ministr hospodářství srovnává dotace do Temelína s dotacemi do zelené energie a v globálním světě difuzního trhu věří na energetickou soběstačnost. A neděsí ho ani trojnásobné náklady na výstavbu finské elektrárny.
Jak ale v Kocourkově přinutit politiky k nicnedělání.
LN, 4.6.2013