Koncem loňského roku byla na Jižní Moravě (Vojkovice) spuštěna další sluneční elektrárna. Slunce svítí zdarma, bez emisí, takže by se mohlo zdát, že je to krok správným směrem. Bohužel mezi slunečním světlem a energií, kterou běžně odebíráme ze zásuvky, je dlouhá, složitá, nejistá a hlavně drahá cesta.

Uvádí se, že zařízení vyrobí 670 MWhodin elektrické energie ročně. Je to moc, nebo málo? Nositel Nobelovy ceny za ekologii pan Al Gore spotřebuje ve své domácnosti cca 200 000 kWh ročně, takže toto množství by stačilo pro tři, možná pro čtyři podobné. Naše domácnosti nejsou tak rozmařilé, ale i tak by to stačilo pouze pro 150 průměrných rodin.

Nevím, kdy budete číst tento článek, ale pokud zrovna nesvítí slunce nebo je noc, je celá elektrárna v plánované odstávce a vyrábět se musí jinde. Jinými slovy – využití tohoto zdroje v našich podmínkách je 2–3 hodiny denně. Jestliže porovnáme sluneční hračku s výrobou v klasických provozech, vyjde nám, že zde se uvedené množství vyrobí za několik minut.

Předpokládejme, že solární panely pro tuto elektrárnu byly vyrobeny v Číně. Trošku zjednodušeně: v Číně se vyrábí cca 90 % elektřiny z uhlí, většinou v neodsířených elektrárnách; z této energie se potom mimo jiné vyrábějí solární panely, velmi náročné na spotřebu energie i materiálu. Jak se asi zachází s jedovatými odpady, které tuto výrobu doprovází, si jistě dovedete představit.

Samotné kolektory se potom transportují cca 15 000 km z Číny do Evropy. Když vezmeme v úvahu, že životnost panelů je 15, možná 20 let, znamená to také, že docela brzy budeme řešit problém, kam s tímto odpadem. Bude to stát další miliardy na likvidaci.

Každému musí být jasné, že bez dotací a povinného výkupu (13,46 Kč za kWh) by se to nikdy nevyplatilo ani stavět, ani provozovat. Každému musí být jasné, že tato hra je také obrovským neštěstím pro přírodu. Kdybychom se náhodou rozhodli vybudovat sluneční elektrárnu o výkonu zatracovaného Temelína, stála by asi 200 miliard Kč, dvojnásobek ceny JETE, přičemž bychom museli i nadále provozovat stejně veliký zdroj pro případ, že slunce zakryjí mraky či obzor.

Vy, vy, vy Češi, vy se moc koupete, sprchujete a vůbec spotřebováváte planetu. Kvůli vám děti v Asii a Africe umírají hlady a nedostatkem pitné vody. Proto kupujte ekologické odpustky. Když ne dobrovolně, tak povinně v ekologických daních. Nevím, jestli to pan Topolánek Evropě osladí, ale svým poplatníkům v tomto směru určitě ano. Jenom ve své faktuře za elektřinu platím, jako bych byl každý měsíc čtyřikrát u doktora.

Ekologie je dnes veliký byznys. Nikdo, kdo je na výstavbě nebo provozování tzv. obnovitelných zdrojů zaháčkovaný, neprodělá. Hra na ochranu přírody je dnes také velké politikum, žádný jiný názor není přípustný, a to nejen u nás. Není žádným argumentem, že u našich sousedů v Německu nebo Rakousku mají těchto nesmyslů ještě více. Ne všechno, co tyto země vyprodukovaly, bylo rozumné a hodné následování.

Přestože si Němci na pobřeží Baltského moře vysázeli desetitisíce větrníků, plánují výstavbu dalších 25 uhelných elektráren. Jdou dokonce tak daleko, že oxid uhličitý, který tyto provozy budou produkovat, chtějí pumpovat pod zem.

Také naši rakouští přátelé jsou, pokud se energetiky týče, věční smolaři. Postavili si jaderku Zwentendorf, tu si ovšem nespustili, nahradili ji dvěma klasikami na uhlí, které dovážejí. Potom přišli s nápadem větrných a slunečních elektráren, zkusili jít cestou úspor, to jim také nevyšlo. Vystavět cca 5000 MW v paroplynových a plynových cyklech, jak se dneska zdá, také nebyl perspektivní nápad. Myslím, že k tomu nemusím nic dodávat. Někdy mám pocit, že tamní aktivisté jsou potomky Járy Cimrmana.

Tyto příklady neuvádím ze škodolibosti, ale proto, že tudy cesta skutečně nevede a neměli bychom tuto skutečnost přehlížet ani jako voliči. Na svou nerozhodnost v energetické politice jednou musíme doplatit my, kteří zde budeme žít.

O pana Bursíka (nejen o něj) strach nemám, ten dostane nějakou důležitou bruselskou trafiku v dobře vytápěné kanceláři se vším, co k tomu patří.