Každý z nás občas zatouží po zprostředkování jiného pohledu na náš okolní svět. V lidské povaze je už asi zakódováno, že tento nový pohled by měl být pro nás něčím zajímavý, to jest z našeho osobního hlediska neobvyklý a neotřelý. Měl by to tedy být pohled, který se vymyká našim zažitým a stereotypním profesionálně-pracovním schématům a přístupům.

Pro mne, elektrotechnika se zcela jasně patrnými profesionálními deformacemi, představují tento neotřelý pohled na svět internetové servery environmentalistických organizací. Z dlouholeté osobní zkušenosti vím, že při této četbě se nebudu nikdy nudit. Tady mohu zažít celou škálu pocitů - od hluboké deprese a naprostého zmaru přes nevěřícné kroucení hlavou a shovívavý úsměv "znalého" až po křečovité záchvaty nevídaného veselí, a to prosím se zcela minimálními zdravotními následky.

Přiznávám se, neodolal jsem a tento víkend jsem si znovu trošku "početl". Zabrousil jsem na své oblíbené stránky německé organizace BUND für Umwelt und Naturschutz, tj. německé pobočky Friends ot the Earth, a prostudoval jsem si občasník Klima Express Zeitung, který je věnován především klasické elektroenergetice.

Celkové zaměření tiskoviny lze spolehlivě odvodit již z názvů jednotlivých příspěvků. Mohu zde například zmínit některé z titulků:

"Nové uhelné elektrárny ničí klima"
Zájemce konkrétně o tuto problematiku zde mohu odkázat na svůj starší článek o rozsáhlém německém programu výstavby nových uhelných elektráren.

"Zde jsou zachránci klimatu"
Ironicky laděný článek o slibech německých politiků v oblasti ochrany klimatu a jejich reálném plnění.

"Podvod s odstavováním elektráren"
O zvyšování podílu hnědouhelných "zabijáků klimatu" na výrobě elektřiny a kritika politiky spolkové vlády a energetických koncernů.

"Miliardový poker okolo CO2"
O miliardových obchodech s emisními povolenkami.

"Elektrárna bez emisí CO2: zástěrka elektroenergetických koncernů"
Solidně zpracovaná kritika technologie tzv. "bezemisních" uhelných elektráren a technologie "konečného uskladnění" CO2.

"Záchrana klimatu s jadernými elektrárnami? Ne, děkuji"
Prefabrikovaný protijaderně zaměřený článek dle klasické ekologistické šablony.

Byl bych opravdu nerad, kdyby můj příspěvek vyzněl jako jednoznačná a odsuzující kritika. Dokument je velmi dobře redakčně a graficky zpracován. Diskutovaná témata jsou vysoce aktuální, opravdu dobře zvolená, a odráží komplikovanost dnešního světa v oblasti ochrany životního prostředí. Organizace BUND zcela nepochybně disponuje dostatečnými finančními, technickými, organizačními a personálními zdroji včetně dostatečného počtu aktivistů s vysokoškolským vzděláním. Bohužel, vysokoškolsky vzdělaných techniků mají pravděpodobně nedostatek.

Problém je však v onom zmiňovaném odlišném pohledu na svět. Environmentalistické organizace umí výstižně popsat existující ekologické problémy a vyjádřit se k tomu, co se jim na našem světě nelíbí. To je však pouze ta jednodušší stránka věci. Problémy se však také musí řešit. A nezbytným předpokladem pro řešení problémů je formulace politicky průchodného, ekonomicky přijatelného a technicky realizovatelného řešení pro docílení požadovaného cílového stavu - to jest v našem případě ekologičtějšího světa.

A právě ve formulování řešení já osobně vidím největší slabinu dnešního environmentalistického hnutí.

Výše jsem uvedl některá z témat diskutovaných v dokumentu. Všechna kritizují stávající stav, komentáře autorů znějí jako práskání bičem a jsou kriticky laděné vůči politice vlády a chování průmyslových resp. energetických firem. Avšak až na konci dokumentu konečně nalézáme text, který má jisté ambice prezentovat návrh řešení.

V článku s velmi optimistickým názvem "Ekologicky a efektivně pro energetickou budoucnost bez uhlí a atomu" (strana 4) v kapitolce "Předpokladem je efektivnost" (sloupec 3) se lze m.j. dočíst následující: "Obnovitelné zdroje energie a KWK (kogenerační elektrárny) mohou zcela nahradit elektřinu z uhlí a atomu pouze při snížení spotřeby. Toto není zbožné přání. Četné studie ukazují, že spotřeba energie může být do roku 2050 snížena na polovinu...".

Bohužel, po přečtení této pasáže jsem se opět utvrdil ve svém dlouhodobém přesvědčení o určité schopnosti formulovat problém a naprosté neschopnosti formulovat řešení. Rovněž zde nechci spekulovat o původu a případné oponentuře zmiňovaných studií.

V textu to sice nebylo explicitně zmíněno, ale předpokládám, že autoři ve svém návrhu počítají minimálně se zachováním stávajícího tempa růstu HDP, potažmo životní úrovně obyvatelstva. Pokud nikoliv, měl by jejich návrh nejenom technický a ekonomický, nýbrž i sociálně-inženýrský rozměr.

Snaha o snížení spotřeby elektřiny (a energie vůbec) je samozřejmě mimořádně chvályhodná.
Bohužel při pohledu na statistická data z International Energy Agency o celkové konečné spotřebě elektřiny (členěné dle jednotlivých sektorů) za posledních 35 let musím konstatovat trvale vzrůstající trend (viz obrázek 1) a v současné době nevidím v dohledu žádný "technologický zlom", který by mohl spotřebu elektřiny takto radikálně snížit.

Obrázek 1
Graf převzat z International Energy Agency, Key World Energy Statistics 2007, strana 37/82.

Ostatně obdobný trend lze konstatovat (jak jinak) i pro celkovou konečnou spotřebu energie v rámci všech zdrojů (viz obrázek 2).

Obrázek 2
Graf převzat z International Energy Agency, Key World Energy Statistics 2007, strana 30/82.

Na základě těchto údajů bych si dovolil formulovat svoji, tak trochu jinou, představu o roce 2050.

V roce 2050 budou jaderné elektrárny páteří elektroenergetiky v mnohých zemích světa. Jedním z důvodů bude nezpochybnitelná a dosavadními provozními zkušenostmi ověřená provozní bezpečnost a spolehlivost dodávek elektřiny z generace elektráren uváděných do provozu po roce 2020.

Uhelné elektrárny budou stále provozovány, přičemž množství v nich vyrobené energie bude už delší dobu klesat. Nebude to však z důvodu jejich technologického vytlačení jadernými elektrárnami, obnovitelnými zdroji, kogeneračními jednotkami apod. Důvodem bude trvale se zvyšující cena uhlí, které přestane být surovinou energetickou a stane se surovinou chemickou, navíc strategického významu. A vzhledem k tomuto strategickému významu budou nepochybně ještě před rokem 2050 prakticky ve všech státech prolomeny limity těžby uhlí, a to s využitím všech dostupných prostředků státní moci, a rovněž bude vyvíjena enormní snaha veškeré technicky dostupné zásoby uhlí dotěžit.

A to nejlepší nakonec - cena elektřiny bude nepochybně stále vysoká.