ENERGETIKA: Jádro – má Merkelová pravdu?
Začalo to zemětřesením v Japonsku. S otřesy se při projektování jaderných elektráren počítalo, nedostatečná však byla ochrana proti vlně tsunami. V zalidněném Japonsku, kde jsou zemětřesení častá, by byl problém postavit elektrárnu jinde. O správnosti vybrané lokality se však vedou a ještě povedou diskuze. Jedno je však již dnes jasné – katastrofa bude mít následky ne jenom v Japonsku, ale doslova po celém světě. Únik radioaktivity znemožní obyvatelnost okolí elektrárny na celá léta, poškozen bude hlavně rybářský průmysl a zemědělství.
Možná ještě větší následky přináší dopad na lidskou psychiku. Společnými silami zelených organizací, masmédií a politiků se podařilo v některých zemích vyvolat hysterii proti jaderným elektrárnám. Přitom každá taková skupina k tomu má jiné důvody. Zelené organizace budou proti všemu, čemu nerozumí. Odborníci mezi nimi nejsou, o to jsou aktivnější ve svém zviditelňování. Je to jedna z cest k dotacím a grantům. Masmédia mají snadno zajištěnou čtenost, a tak jim je každá katastrofa dobrá – opět jde o peníze. Politici mají minimální znalosti problému, ale využijí všeho, aby se udrželi u vesla ještě alespoň další volební období. A zase jde o peníze.
Přesto je dobré podívat se, kde v Evropě jsou místa, kde hrozí zemětřesení a případně i tsunami. Náš kontinent považujeme za pevný a bezpečný, ale skutečnost může být úplně jiná. V Německu je nebezpečnou zemětřesnou zónou Hornorýnský prolom, další činné zlomy jsou s ním rovnoběžné. Další z podobných zlomů je zlom Schwarzwald – Bodamské jezero. Značně nebezpečná je Itálie, především severní část (Friuli), ale i Apeniny, Kalábrie a Messinská úžina. Velmi rizikové je Řecko, Portugalsko (zde hrozí i tsunami), Rakousko a Turecko. Větší zemětřesení mohou být v Chorvatsku, Španělsku, alpské části Francie. Určitá rizika jsou i v Maďarsku, Rumunsku, Slovensku, Švýcarsku a Belgii.
Je jistě možné postavit jaderné elektrárny tak, aby byly maximálně bezpečné i v případě velkých otřesů. Na druhou stranu je jen rozumné vyhnout se preventivně nebepečným místům. Tedy tam, kde je nebezpečí větších otřesů, je raději nestavět. Itálie se svými čtyřmi reaktory, které neuvedla do provozu, má svým způsobem pravdu. Dalo by se i souhlasit s tím, že Německo bude brát třeba i přehnaný ohled na eventuelní zemětřesení v místech, kde se mohou vyskytnout.
Obnovitelné zdroje dodávají elektřinu nepravidelně a navíc silně zatěžují rozvodnou síť. Nejlepší by bylo mít možnost uskladnění eletřiny. Tomuto požadavku vyhovují nejlépe přečerpávací vodní elektrárny, ale to znamená především další velké zatížení krajiny (nehledě na ztráty při provozu). Ostatně stavba přehrad v zemětřesných oblastech je to nejriskantnější, co se dá vůbec podniknout. Stačí si připomenout Japonsko – v jaderných elektrárnách po zemětřesení ztráty na životech nebyly, lidé naopak zahynuli pod protrženou přehradou.
Německo se rozhodlo obejít bez jaderných elektráren. V dnešní propojené Evropě je to celoevropský problém. Elektřina se dá ušetřit, ušetření ale může být nákladné pro Němce i pro ostatní. Dá se vyrobit v plynových a uhelných elektrárnách. Tady je ekonomika narušena emisními povolenkami. Problémem bude i dodržení plánovaného snižování emisí oxidu uhličitého. Přenos elektřiny přes sousední státy může ohrozit stabilitu jejich sítí. Paradoxně se zvýší i množství radioaktivních látek v prostředí – uhelné elektrárny uvolňují radioaktivní látky vázané v uhlí. Dokonce i zemní plyn obsahuje příměs radonu. Snaha získat přístup k uhlí povede k prolomení limitů. To vše se netýká jen Německa, ale celé propojené Evropy.
Merkelová v Německu ve snaze o své opětovné zvolení vsadila na zvýšení počtu pracovních míst v těžbě a energetickém využití uhlí a jako další možnost i na ruský plyn. Lze s ní souhlasit v tom, že prioritou by vždy měla být bezpečnost. Přesto jde o ryze politické rozhodnutí, bez přihlédnutí k názorům odborníků.
Podrobné a přesné informace o problematice zpracovává Petr Nejedlý.
Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na KarelDrabek.blog.idnes.cz
