Není moc nudnějších věcí, než je drát. Kus kovu obalený izolačním materiálem zavěšený na stožáru, který si líně visí v krajině. Kromě pilotů ultralightů mu jen málokdo věnuje větší pozornost. Tedy až do doby, než dráty přestanou fungovat. To pak nastane skutečný kalup. Česká města a vesnice zasáhnou několikadenní výpadky elektřiny, nebude možné koukat na televizní seriály a obsah mrazáků zmizí v toaletách ještě před tím, než se stihne seznámit se zažívacím traktem svých majitelů. Tedy pokud ovšem poteče voda.

To už ale bude pozdě věnovat zvýšenou pozornost něčemu tak „nudnému“, jako jsou dráty vysokého napětí. Výše popsaný krizový scénář není jen výplodem choré fantazie autora, ale v odborných kruzích často diskutován jako událost, ke které skutečné může dojít.

Důvodů je několik. Česká páteřní síť na rozvod elektřiny stárne. Tisíce kilometrů je nutné vyměnit. Současně s tím se mění výrobní energetická základna. Některé elektrárny končí, jiné se naopak staví, roste i mezinárodní obchod s elektřinou. Je proto nutné v některých místech postavit vedení nová nebo ta existující alespoň posílit. Na první pohled jednoduchá záležitost. Vezme se pár projektantů, ti naplánují, kudy všude dráty povedou, a pak již stačí potřebnou dokumentaci předat stavební firmě, která se postará o zbytek.

Chyba, tak jednoduché to v tuzemských podmínkách není. Státní firma ČEPS, jež má provoz páteřní sítě na starost, totiž musí před samotnou výstavbou absolvovat desetiletý maraton, kdy její zaměstnanci pobíhají po úřadech a shánějí všechna potřebná povolení. A do toho vyjednávat s majiteli pozemků, přes které liniové stavby povedou. Kvůli jejich vysokým požadavkům je jednání mnohdy neúspěšné. Jak tvrdí šéf ČEPS Tošovský, jeho firma sice musí garantovat stoprocentní spolehlivost sítě, nemá k tomu ale dostatek pravomocí. Poněkud smutné tvrzení, když si uvědomíme, že majitelem a zároveň autorem podmínek pro výstavbu nových vedení je stát.

ČEPS musí posílit páteřní síť v některých směrech i z jiných důvodů. Na severu Německa již existuje obrovský park větrných elektráren. Když na pobřeží Baltu zafouká, začnou chrlit značné množství elektřiny, která se rozlije do okolních přenosových sítí, tedy i tuzemské. To jsou asi nejkrizovější okamžiky, kdy je Česko na pokraji bleck-outu, tedy totálního výpadku proudu. Aktuální situaci ještě zhorší plány Němců na další výstavbu obnovitelných zdrojů v kombinaci s nevelkou ochotou investovat do modernizace vlastních rozvodných sítí, jež nápor na tu českou ještě zvýší.

K tomu, aby se podařilo zvládnout tak velký příval energie, má pomoci i posílení některých částí tuzemské rozvodné sítě. Jen pro informaci, ČEPS plánuje v následujících letech investovat 62 miliard korun. Již teď je ale jasné, že to stačit nebude. Příval bude tak velký, že i po modernizaci a upgradu bude činnost české rozvodné sítě pravidelně v ohrožení. Jednou z možností je zbudovat na hranicích republiky zařízení, které do Česka pustí z množství tohoto proudu jen část. To je ale příliš nákladné, takže jedinou možností je spolupracovat na řešení tohoto problému s okolními zeměmi a doufat, že Němci přestanou o modernizaci svých sítí jen mluvit.

Ale zpět k českým liniovým stavbám. Obdobné problémy s jejich rekonstrukcí a výstavbou mají i distribuční firmy ČEZ a E.ON. Kvůli zdlouhavým administrativním procesům se opozdí i výstavba plynovodu Gazela, kterou platí skupina RWE. Ta samá firma navíc zvažuje, že ze stejných důvodů přeloží výstavbu paroplynové elektrárny za osmnáct miliard korun z Česka do některého okolního státu.

Řešení je jediné. Stát musí vytvořit podmínky, které výstavbu energetických zařízení, v tomto případě především elektrických rozvodných sítí a plynovodů, urychlí. Je to v zájmu jeho vlastní energetické bezpečnosti. Samozřejmě při zachování práv všech dotčených stran včetně majitelů pozemků. A je tu ještě jedna záležitost, která stojí za zmínku. Stavitelé silnic a dálnic mají pro svoji činnost mnohem příznivější podmínky než energetické společnosti, přitom jejich dílka zasahují do vzhledu krajiny mnohem více než třeba plynovod zakopaný několik metrů pod zemským povrchem. Že by byla silničářská lobby mnohem silnější než ta energetická?

Týdeník EURO 21/2011