V posledních dnech se v americkém tisku mihla řada titulků, které se nestaly senzací, leč obsah článků slibuje velké problémy pro Kreml. Začátkem června Ukrajina obdržela prvních 80 tisíc tun americké ropy přes oděský ropný terminál. Další dodávky dorazily na konci července a začátkem srpna. Obchodníci s energetickými surovinami tvrdí, že jsou to jen první vlaštovky masivního vpádu amerického plynu a ropy na evropský trh.

Když byl na jaře energetický trh otřesen zprávami o dodávkách znečištěné ruské ropy, Američané okamžitě nabídli evropským odběratelům možnost rozšířených dodávek svých energetických surovin. Ve výsledku Evropa dnes dováží zhruba 2,5 milionu tun americké ropy měsíčně a odběrateli se staly i takové země jako Chorvatsko a Řecko, které vždy byly spolehlivými klienty Ruska.

Další palcový titulek byl věnován ruskému monopolnímu vývozci Gazprom, jehož příjmy z exportu plynu spadly ve druhém čtvrtletí letošního roku o 40 %. Důvod byl označen již v samotném názvu článku: „Evropa zažívá období nejnižších cen plynu za poslední dekádu.“

Teprve před třemi lety z plynového terminálu v Texasu odplul do Brazílie americký supertanker s prvním nákladem amerického břidlicového plynu. Dnes jsou Spojené státy třetím největším vývozcem zkapalněného plynu na světě. Dá se říct, že americká břidlicová revoluce a následný export amerických energetických surovin naprosto proměnily světový trh s touto komoditou a ceny začaly strmě padat.

Vedoucí vědecká spolupracovnice Atlantické rady ve Washingtonu Agnia Grigas sepsala celou knihu o dopadech americké břidlicové revoluce na postavení Ruska. Název knihy zní „Přírodní plyn a nová geopolitika“.

Agnia Grigas v knize tvrdí, že jsme se stali svědky ojedinělé transformace globálního trhu s energetickými surovinami. V průběhu přerodu se Spojené státy staly energetickou velmocí a jedním z největších producentů ropy a plynu a v těchto položkách dávno předstihly Rusko.

Poptávka po plynu roste rychleji než poptávka po ropě a uhlí, což je výsledek celkových obav veřejnosti z klimatických změn. Je radno připomenout, že těžba a zpracování břidlicového plynu nejsou jednoduché a vyžadují velmi pokročilou technologii. Zatím jen čtyři země světa dokázaly takovou těžbu uskutečnit: Spojené státy, Kanada, Čína a Argentina, přičemž objem čínské a argentinské těžby je zcela zanedbatelný.

Rusko dodnes nedokázalo vyvinout obdobnou technologii. Proto se ještě před deseti lety společnost Gazprom vysmívala pokusům o zkapalnění plynu a americké úsilí prohlašovala za blufování, protože rentabilní výroba je údajně zhola nemožná. Jenže dnes v jižních a severozápadních regionech Evropy fungují desítky terminálů pro dovoz zkapalněného plynu.

Rusko břidlicový plyn zásadně netěží. Údajně proto, že má dost tradičních zásob energetických surovin.

Pozdě, ale přece jen Rusko pochopilo, že zaostávání ve vývoji těchto technologií vede ke ztrátě ekonomického a politického vlivu. Současná ruská státní energetická strategie si vytyčila jako cíl předběhnout všechny a stát se hlavním vývozcem zkapalněného plynu. Dnes je Rusko na sedmém místě ve světě a zdá se, že i toto předsevzetí postihne stejný osud jako ostatní velkolepé mety z kategorie „dohnat a předehnat“.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus