Vcelku bez většího zájmu veřejnosti prošla v minulém týdnu jedna zajímavá zpráva. Island jako první stát na světě zrušil zdanění tekutých paliv. Důvodem byl pokles příjmů do statní pokladny v důsledku podpory elektomobility. Logika jejich opatření je poměrně jednoduchá, každý uživatel bez ohledu na to jaký dopravní prostředek používá bude platit podle počtu ujetých kilometrů. Jak jsme se mohli dočíst, tento nový způsob zdanění se bude realizovat pomocí odečtu z tachometru.

Je to krásný nápad realizovatelný ovšem pouze v ostrovním státě s velice disciplinovaným obyvatelstvem. Jak by to v praxi asi vypadalo u nás? Představa jak Češi,mistři světa ve stáčení tachometrů, každoročně zcela poctivě sdělují státu kolik ujeli kilometrů v loňském roce je velice úsměvná. Každému z nás by se určitě líbilo neplatit spotřební daň a daň z přidané hodnoty z tekutých paliv. Komu by se nelíbila cena za litr benzínu kolem 17 Kč a kolem 14 Kč za litr nafty ? Líbilo se to nejen nám ale i našim sousedům. Jaksi nejsme ostrov.

Dle dostupných údajů vybral stát v roce 2024 na spotřební dani z tekutých paliv něco mezi 80 až 90 miliardami korun. Další z veřejných zdrojů prakticky obtížně dohledatelná částka,(jde vyšší desítky miliard korun ) představuje pro státní pokladnu příjem z daně z přidané hodnoty. Až hypoteticky všichni přejdeme na zcela čistou elektromobilitu, výpadek příjmů do státní pokladny bude víc jak 100 miliard korun. Pravda předtím budeme musit postavit alespoň čtyři Temelíny . Takže někdo bude muset ty chybějící miliardy ve státním rozpočtu zaplatit.

Jednou možností je mýtný systém pro všechny účastníky silničního provozu. Technicky je to možné naši republice máme mýtný systém, který to umožňuje. Bohužel se nabízí i druhá možnost a to výrazné zvýšení cen elektřiny. Že by to byl polibek smrti pro náš průmysl je poměrně jasné. Co se týče nás občanů prakticky každý by zaplatil přibližně o 20 000 Kč ročně za elektrickou energii víc. Takže propagovat elektromobilitu způsobem který někdy připomíná údajný výrok Josefa Goebelse „ stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ je možná pro budovatele lepších zítřků krásné. Otázka zní kdo to jednou zaplatí ?