V poslední době se rozšířila představa o tom, že je možné vyřešit problémy občasných zdrojů elektrické energie tím, že přebytečná elektrická energie bude uskladněna ve formě vodíku a zpětně vyrobena ve správném čase. Tento článek se pokouší tento omyl vyvrátit. Shrnutí uzlových bodů argumentace je na konci.

Zdroj grafu: https://www.energy-charts.info/?l=de&c=DE

Na snímku je průběh německé výroby a spotřeby elektrické energie v září 2020.

Barevné plochy (zdola) znázorňují tuto výrobu:

Modrá ………………… vodní energie

Zelená …………………biomasa

Červená ……………… jádro

Světle hnědá …………. hnědé uhlí

Tmavě hnědá ………… černé uhlí

Cihlová …………………..plyn

Světle modrá …………. výroba přečerpacích elektráren

Šedá ……………………vítr

Žlutá ……………………fotovoltaika

Tmavá čára …………. spotřeba

Diagram a marginalistika

Šrafovaná plocha nahoře je výroba fotovoltaiky nad německou spotřebu, kterou pak Němci vyvezli. Zde byl vybrán měsíc (září 2020) se slunečními přesahy, v jiných měsících převažují přesahy větrných elektráren (tam často v noci), jindy nejsou téměř žádné přesahy. Až budou sousedé Německa podobnými ekologickými přeborníky jako Němci dnes, potom proti německým „krápníkům“ vystrčí podobné fotovoltaické (dále FV) „krápníky“ jako Němci dnes k nám a nezbyde než FV vypínat nebo (právě jenom nad čarou) z této elektrické energie vyrobit v elektrolýze vodík, vodík kompresorem stlačit do tlakové nádoby a později v palivovém článku z něj zpětně vyrobit elektrickou energii. Tento technologický řetězec (TŘ) má účinnost asi tak 3,8 MWh in - 1 MWh out. O tom více níže. Tento TŘ se stal módou sezóny a ekologičtí stavovští exponenti o něm mluví jako o řešení problémů, který způsobuje skákavá výroba občasných zdrojů energie (OZE). TŘ nic takového vyřešit nemůže, zejména u „krápníkové“ FV je to nemyslitelné.

Nyní si všimněme, že tento technologický řetězec potřebuje velký instalovaný výkon P, vlastně příkon elektrolýzy, a spotřebuje jen malé množství elektrické práce W, která pak bude použita v elektrolýze k výrobě vodíku. Jinak řečeno – za hodně investičních peněz málo vodíkové muziky. Roční využití maxima instalovaného výkonu (vlastně příkonu) elektrolýzy se bude pohybovat ve stovkách hodin (rok má 8760 hodin). Jenom tlakové nádoby pro uskladnění 7 TWh el. energie na výstupu z palivového článku (cca 25% zimní spotřeby prosinec až březen) by asi stály více než jeden roční HDP České republiky.

Werichova babička říkávala, že bábovka nesmí být moc velká, jinak se zhroutí vlastní mocností. Také vodíková bábovka se zhroutí vlastní mocností.

Celý diagram nám ukazuje, že výkonové skoky občasných zdrojů energie vyrovnávají elektrárny spalující fosilní zdroje (dále fosilní elektrárny), a že ze šrafovaného převisu výroby se nic takového (jako je výroba fosilních elektráren) nedá pokrýt. Výroba vodíku z níže (pod čarou spotřeby) ležících „poloh“ by již používala elektrickou energii fosilních elektráren a nešlo by tedy o krásný „zelený vodík“, který dnes ekologická propaganda vydává za lék na neduhy pokrokových elektráren OZE. I když totiž spojíme fotovoltaiku přímým a viditelným drátem (u kterého se pak ekologičtí funkcionáři mohou fotografovat) s elektrolýzou, pod čarou spotřeby máme volbu vypnout elektrolýzu a odlehčit tak fosilním zdrojům, výroba fotovoltaiky se nezmění a vodík je tedy nezelený vodík. Zelený (bezemisní) vodík najdeme jenom tam, kde by se bez elektrolýzy vypínala fotovoltaika, tedy „nad čarou“, ve vyšrafované zóně. Na fyzické vzdálenosti fotovoltaického a elektrolytického zařízení vůbec nezáleží. Instalovat je vedle sebe a vydávat veškerý takto vyrobený vodík za zelený vodík je pouhý marketingový trik. Dobře se to ale fotografuje.

Na diagramu vidíme, že větší část fotovoltaické výroby (žlutá plocha) je pod čarou poptávky a (byť fyzicky vedle sebe stojící) fotovoltaika s drátem do elektrolýzy by jen zdánlivě byla čistým zdrojem zeleného vodíku, pokud by elektrolýza spotřebovala celou výrobu fotovoltaiky. Spojit si celou výrobu FV se zeleným vodíkem je neexaktní emoce. Záleží na účincích posledního zvažovaného (marginálního) kroku (např. zapnutí elektrolýzy) na výrobu marginální (závěrné) elektrárny. To říká marginalistika. Marginalistická revoluce proběhla v roce 1871…

Ještě jednou: nad čarou poptávky budeme krmit fotovoltaiku sluncem, pod čarou uhlíkem.

Za téměř jisté tedy považujme to, že vlastník investičně náročného technologického řetězce elektrolýza + kompresor + tlaková nádoba + palivový článek bude hledat způsob jak nezůstat na pár stech hodinách ročního využití maxima a „sáhne“ do fosilních zdrojů například tím, že veškerou produkci fotovoltaiky pustí do elektrolýzy a dostane se tak alespoň na roční využití maxima 1000 hodin. Opticky to bude vypadat tak, že dělají vodík ze sluneční energie, vždyť přece vidíme ten drát z fotovoltaiky do elektrolýzy! Spíše to ale „rozjedou“ ještě velkoryseji, dostanou se na tisíce hodin, a z celého vodíkového programu se tak stane další ekologická habaďůra.

3,8 MWh in, 1 MWh out

Technologický řetězec elektrolýza + kompresor + tlaková nádoba + palivový článek má samozřejmě své ztráty. Elektrolýza a kompresor elektrickou energii spotřebovávají, palivový článek elektrickou energii vyrábí z vodíku. Účinností se v dalším textu rozumí poměr elektrické energie a energie vodíku vyjádřené výhřevností.

1) Elektrolýza má účinnost asi 60 % (vyšší údaje některých autorů, například přes 70 %, nesprávně používají spalné teplo vodíku)

2) Kompresor při rychlé kompresi z 30 bar (tlak v elektrolýze) na 200 bar (předpokladatelný tlak tlakové nádoby v energetice) má spotřebu 12 % energie vodíku (účinnost 88 %). Tento údaj je nejslabší částí výpočtu, je to osobní odhad založený na údajích o pomalé kompresi vodíku na jiných tlacích. Rád se nechám opravit.

3) Palivový článek má účinnost asi 50 %, pod silným zatížením nižší.

Celková účinnost technologického řetězce tak vychází 0,6 * 0,88 * 0,5 = 0,264, tedy 26,4 %. To znamená 3,8 MWh (řekněme 3,5-4,0 MWh) dovnitř, 1 MWh ven. Vsadit elektroenergetiku na tuhle blbost, to je teda oumysl! Ty malé šrafované plošky nahoře musíme ještě vydělit skoro čtyřmi a pak z toho vyrobit velké bloky ve spodní části diagramu?

Z toho všeho je jasné, že například elektroenergetika založená na jaderných elektrárnách + vítr + slunce + vodík, to vše bez fosilních elektráren, je nesmysl. Bez jaderných elektráren by to byl ještě tuplovanější nesmysl.

V Bruselu již vymysleli příkon 40 tis. MW do elektrolýzy. To vedle bruselských spanilých odsvícenců byl třeba takový Chruščov hlava otevřená. A byl to taky vůl. Připomeňme si, že Chruščov nechal osít celiny a Jiří Grossmann pak přirovnal sovětskou sklizeň obilí ke sběru hub. Naše sklizeň elektrické energie má asi být také podobná sběru hub. Jako v nějakému zapadákově, kde všichni běží k zásuvce, když to zrovna sepne.

Proč prosazují političtí ekologové zvyšující snižovačky?

Zvyšující snižovačky jsou zde ekologické zákroky deklarované jako nástroje snižování emisí skleníkových plynů, které zvyšují emise skleníkových plynů.

Zde v článku ukazuji, že elektroenergetika bez fosilních elektráren, založená jen na bázi jaderná energetika + OZE + vodík není možná. Tím méně je možná elektroenergetika bez jádra a jenom s OZE a vodíkem. Evropská elektroenergetika v roce 2050 bude stále zahrnovat významný podíl fosilních elektráren. Navzdory pokrokovým fantasiím budou fosilní elektrárny sloužit k regulaci soustav, budou marginálními (závěrnými, klíčově důležitými) elektrárnami, a tedy elektromobily a (ještě hůře) auta na vodík stále budou zvyšujícími snižovačkami, protože budou jezdit na elektrickou energii fosilního původu. To se projevuje tím, že jízda/nejízda pokrokového automobilu se projeví změnou výroby fosilních elektráren.

Paní Fonderová v Bruselu (a s ní další spanilí odsvícenci) říká, že Evropa (čti EU) strhne svým pozitivním ekologickým vzorem celý svět. Ono to ale dopadne obráceně. Asijský otec řekne: „Synku, vidíš, sáhibům kape na karbid a páchají civilizační sebevraždu. To my nikdy nedopustíme.“

Politické ekology můžeme rozdělit na tři skupiny: na spanilé odsvícence, ekologické byznysmeny a ideology destrukce.

Spanilí odsvícenci jsou zpravidla humanitní vzdělanci. Dostali a přijali hesla, která jim zdánlivě umožňují vstup do klubu lepších lidí, těch, „co vidí dál“, až k záchraně planety před člověkem. Téma zvyšujících snižovaček s nimi nelze otevřít také pro to, že se štítí čísel.

Ekologičtí byznysmeni, členové ekologicko-průmyslového komplexu, se nezajímají o abstraktní kysličníky, potřebují pouze politickou story pod subvence. Bohužel, nejpozději při zavírání jaderných elektráren v Německu, si uvědomili, že přes politiku platí vztah „čím větší emise skleníkových plynů – tím větší imise skleníkových peněz“. Také z tohoto důvodu se s nimi nelze bavit o zvyšujících snižovačkách.

Ideologové destrukce přijali koncepci, podle které má být starý svět zničen a na jeho troskách má být vytvořen nový svět s novým člověkem. Součástí této koncepce, kterou zformuloval především Herbert Marcuse (král marxismu-revizionismu a zlý duch z dvacátého století, žil 1898-1979), je destrukce rodiny, národů, náboženství a školství. Tento destruktivní program je dnes v plném běhu. To je spiklenecká praxe naší doby. Nenávist k rodině, národu a náboženství je už v Manifestu, Marcuse nemusel chodit pro inspiraci daleko.

Revolucionář Dutschke (1940- 1979) byl klíčovou postavou revolučního roku 1968 v západní Evropě, uvedl do praxe Gramsciho ideu dlouhého pochodu institucemi, jeho generace dobila Brusel (EU) a vychovala si dorost. Podle Aleše Valenty (Německý rok 1969, strana 349) na dotaz jak bude vypadat nová společnost Dutschke opakovaně odpovídal, že „v aktu zániku stávajícího řádu se uvidí, jakým způsobem se bude nová společnost vyvíjet“. No a touto cestou jdeme.

Klimatismus je náhražkové, ateistické náboženství. Cílem náhrady skutečných elektráren občasnými zdroji elektrické energie je rozval elektroenergetiky, a tím celého hospodářství, které pak bude za babku skoupeno a ovládnuto globálními resetáři. O nějaké abstraktní kysličníky tu vůbec nejde.

Rekapitulace uzlových argumentů

1) Vodík neřeší elektroenergetiku založenou na občasných zdrojích

2) Marginální (závěrné) elektrárny budou fosilní v roce 2050 i dlouho po něm

3) Jak pokrokové automobily (vodík a elektromobily), tak elektrolýza, jsou marginální spotřeby, a tedy spotřebovávají elektrickou energii z marginálních, tedy ještě dlouho fosilních elektráren

4) Pokrokové automobily proto jsou, a dlouhodobě budou, zvyšujícími snižovačkami

5) Ekologický byznys přetaví ekologickým byznysem vyvolané růsty emisí CO₂ v další byznys

6) Ekologické zákroky v elektroenergetice vedou k rozvratu elektroenergetiky, a tím k rozvratu národního hospodářství

7) Globální resetáři to tak chtějí