Těší mne, že mezi základní programové cíle Konzervativní strany patří, podle její tiskové zprávy z minulého týdne, zjednodušování a snižování státní administrativy, odstraňování zbytečných, obyčejně finančně náročných regulací. Proto navrhuje zrušení daně z převodu nemovitosti. Také Občanská demokratická strana přišla s iniciativou namířenou proti dani z převodu nemovitostí, kterou stejně jako Konzervativní strana považuje za nejméně spravedlivou. Vlastník nemovitosti totiž může tento majetek nabýt jen z peněz, které byly již jednou zdaněny, a je tudíž oproti některým svým spoluobčanům diskriminačně připraven o další část poctivě vydělaných a odpovědně našetřených finančních prostředků.

Ještě horší má tato daň dopad na mladé rodiny, které si zajišťují základní životní potřebu – bydlení - koupí bytu (domu) na hypotéku či na úvěr ze stavebního spoření. Vyměřená daň z převodu nemovitostí tedy zbytečně zatěžuje a trestá ty, kteří se chovají odpovědně, a ty, kteří se pustí do rizik spojených se splácením vysokých a dlouhodobých půjček. Omezuje také odvahu těch, kteří pod tíhou možných finančních ohrožení na trh s nemovitostmi raději vůbec nevstupují.

Zrušení této daně jistě ulehčí zejména mladým rodinám a vlastníkům jednotlivých bytů, domů nebo i s nimi souvisejících pozemků, kteří hodlají tyto nemovitosti převést na jiné osoby. Daň, a také znalecké posudky, na základě kterých se vypočítá, musí totiž platit i ti lidé, pro které je prodávaná nemovitost jediným vlastnictvím a získané peníze mají vyřešit jejich často zapeklité problémy či třeba mobilitu na trhu práce.

Zrušení této troufám si napsat „státní sankce“ velmi pomůže zejména střední a drobné podnikatelské sféře v začátcích naplňování jejích projektů, protože sníží náklady na pořízení výrobních prostor. Odstraní se také velká administrativní zátěž při zjišťování vyměřovacího základu daně z převodu nemovitostí a zanikne tím jedna z děr pro daňové úniky, které musí v současné situaci vyhledávat a lepit mnoho úředníků finančních úřadů. Ty bychom raději viděli pracovat na závažnějších a smysluplnějších úkolech.

Musím tedy důrazně odmítnout, slušně napsáno, neprofesionální, kritickou výčitku současného ministra financí Andreje Babiše přednesenou na televizních obrazovkách, že ODS mohla tento krok učinit sama v čase svých vlád. Nejenže nebere ve svém prohlášení v patrnost křehkost koalic za Topolánkovy a posléze i Nečasovy vlády, ale zejména stav prostředí, v kterém se česká ekonomika nacházela. Po celém světě se přehnala silná a docela vytrvalá vlna hospodářské recese, která citelně postihla odbytiště našich výrobních kapacit do té míry, že jsme po několik let zaznamenali pokles domácího hospodářství. S tím samozřejmě klesal i výběr daní. Takový čas je pro každého soudného člověka nejméně vhodný pro snižování daňové zátěže.

Současná vláda je v úplně jiné situaci, protože hospodářství úspěšně roste, prognózy (i přes velmi závažnou krizi na východních a jižních trzích) jsou optimistické a v důsledku toho je možné očekávat větší daňovou výtěžnost. Pokud se navíc budou realizovat slibovaná (prý účinná) opatření proti daňovým únikům, měla by padnout nejdůležitější překážka pro likvidaci vrcholně nespravedlivé daně a ve státní pokladně by měl být dostatek prostředků i na realizace důležitých sociálních projektů.

Nečasova vláda, i přes svou pochopitelnou váhavost a chatrnost, té současné nesporně připravila velmi dobrou výchozí pozici. A brzy také přijde doba, kdy bude tento premiér velmi ceněn kvůli konečnému vyřešení církevních restitucí, k čemuž po dvacet let neměli odvahu nebo politickou vůli jeho předchůdci.

Zrušení daně z převodu nemovitostí by skutečně bylo skvělým systémovým krokem, který by výrazně pomohl celé ekonomice. Výhrada Babišova ministerstva (a levicových blouznivců), že o několik miliard nižší příjem eráru sníží investiční možnosti vlády a tím i její podporu hospodářského růstu, je, mírně psáno, falešná. Státní peníze totiž často promrháme na předražených velkých investicích do dopravní infrastruktury, ze kterých mají následný užitek zejména nadnárodní firmy nebo podnikatelé, kteří (pokud použijeme stejně hloupou demagogii) postaví hrbaté dálnice, které následně spolykají další miliardy. Ponecháme-li je však těm našim spoluobčanům, kteří se evidentně chovají odpovědněji, můžeme očekávat podstatně účinnější a efektivnější pozitivní vlivy na výkon národní ekonomiky, například v realizaci těchto zdrojů do mnohem širšího spektra spotřeby.

Samotná Občanská demokratická strana konečně vyslala první (velký) pozitivní signál o změně svého uvažování. Doufejme, že dřívější nesystémové, až chaotické směřování nabere smysluplnější směr, že se do řídících struktur dostanou skuteční odborníci namísto lidí, kteří spíše mysleli na to, co jim osobně exekutivní kroky vynesou. I když kvůli znalosti poměrů na nižších úrovních v této straně nevěřím v její dokonalý obrat, je třeba ODS v tomto případě nejen podpořit, ale i udělit jejímu vedení pochvalu.

Autor byl v letech 1990-1992 člen Hospodářského výboru České národní rady