V Itálii začali značkovat balíčky těstovin těch výrobců, u kterých je jistota, že zisk z prodeje nepůjde mafii. Pokud to ještě dokážou skutečně rozlišit, prima. Přemýšlím, zda bychom se u nás najedli a měli čím topit a svítit.

V pátek mě zaujala informace v ranním zpravodajství na Nově (převzali z denního tisku - jako upoutávku) o tom, jak se Italové zhostili boje proti mafii novým opatřením. Lidé si teď v obchodech mohou vybrat mezi těstovinami, které jsou buď „trestně košer“, nebo těch, na jejichž ziscích z prodeje se podílí mafie. Pokud budou takto pokračovat dál a lidé to vezmou za správný konec, mafie se má jistě na co těšit. Od jídla, přes energetiku, média (promiňte, Silvio Berlusconi) až po stavební práce.

A tak mě napadlo, jak by to asi dopadlo u nás. Mafie, to již dávno není o pánech v kloboucích s dlouhým pláštěm, pod kterým ukrývají samopal s kulatým zásobníkem, na nohou mají vyletěné boty s bílou špičkou a jezdí v těch krásných vozech z minulého století. Pochopili, že tento model je již zastaralý, a infiltrovali se postupně do všech skupin ovládajících hospodářství, legislativu, finanční trhy i represivní složky. Zkusme si cvičně představit, jak by takové opatření (s o něco širším užitím) dopadlo u nás.

Vyjděme z toho, že bychom chtěli potírat zisky veškeré té novodobé transformované límečkové mafie. Mafie jako mafie. Pak si pro začátek přiznejme, že její praktiky v České republice sahají do každé části našeho každodenního života. Za klasické metody mafie považuji účelově snižované objemy zakázek tak, aby se zadavatel vyhnul veřejnému výběrovému řízení. Další u nás používanou metodou je účelové podhodnocení předkládané nabídky soutěžitele tak, aby po vítězství v tendru se „neočekávanou víceprací“ dostal na dvojnásobek – a vypisovatel tendru to potichu akceptuje. Typickou mafiánskou strategií je sofistikované ovlivnění hlasování politiků tak, aby vznikl účelový zákon, který se tváří jako spasení lidstva, nicméně finančně je přínosem zejména pro lobbisty a jejich chlebodárce. Typickým příkladem nám mohou být hazard, farmaceutické obory a betonáři. Dalším způsobem jak naplnit mafiánské trezory jsou dodavatelské vztahy státních úřadů a ministerstev s externími firmami. Jednak u nich téměř nikdy nepoznáte, komu ve skutečnosti patří, a téměř vždy, pokud jde o státní peníze, jsou takové služby dražší, než kdyby si je provedly samy. V neposlední řadě počítám mezi české mafiánské praktiky i to, že musíme platit k měsíčním účtům za elektřinu také něco, co jsme si neobjednali – nucenou podporu zdrojů s imaginárními přednostmi, které si na sebe jinak nejsou schopny vydělat. Totéž pro mě platí o biopříměsích do pohonných látek.

Když bych toto všechno vzal v potaz a dosáhl stavu, že bude každý výrobek a každá služba u nás označena nepřehlédnutelnou značkou, která mi pomůže v orientaci v oblasti podpory mými penězi české límečkové mafie, možná bych marně hledal neoznačené balení. A kdybych byl opravdu důsledný a vybíral lupou opravdu jen ty neoznačené, zůstává otázkou, zda bych měl čím svítit, čím topit a co jíst.

Tak nevím. Asi to bude chtít pro boj s límečkovou a politickou mafií něco jiného. Něco jako starých dobrých neohrožených sedm statečných.

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora