Pivo. Ano, uhodli jste, nikoli automontovny, jakkoli dočasně prospěšné, ale zlatý mok, který nám tu zanechali naši soukmenovci německého jazyka z 19. století, když se na tradiční matné pivo podezřelé chuti naštvali a vymysleli zlatý ležák. A všechna čest pokračovatelům, že ten recept udržují a pod slavnými nálepkami Pilsner a Budweiser do světa vyvážejí (dohromady 1,5 miliónů hektolitrů, čili 300 miliónů půllitrů a to už je nějakých hrdel). Zeptejte se fajnšmekrů po celé Evropě, všechny ty konkurenční rychlokvašky byť si stokrát říkaly pils nebo lager považují jen za ubohé náhražky. A přidaná hodnota exportního piva je větší než u aut.

Ale je tu ještě jeden zázrak. Zatímco plzeňský gigant, jako jiné pivovary, je v rukou zahraničních majitelů, menší gigant budějovický nepatří nikomu, a přitom je solventní. Vlastně, teoreticky, patří státu, asi tak jako naše zlatem vydlážděné dálnice. Stát jej sice zdaňuje, ale nerozhoduje, ba ani nekontroluje, ačkoli by na to měl správní radu. Tenhle světový vlastnický unikát vznikl, respektive zůstal státu viset na krku z privatizačních obav, aby jej nepřevzal americký moloch a konkurent Anheuser-Busch (1876) s podobnou etiketou i tradicí, jenž se o značku soudí už celé století a pro kterého z hlediska příjmů českého podniku má na globálním trhu originální značka Budvaru větší cenu než vaření piva v Budějovicích. Po deseti letech váhavých pokusů změnit status pivovaru na akciovou společnost, aby stát mohl alespoň rozhodovat o investicích a výdajích, se teď po ministrově rozhodnutí udělat po osmi letech audit ozval mediální řev potrefených.

Firma, která nekontrolovaně vydává stamilióny ročně na investice a reklamu, se nutně zahnízdila ve své chudé lokalitě a každá změna statutu leckoho ohrožuje. Socialistický hejtman a člen správní rady žádá na vládě garanci, že stát pivovar nikdy nezprivatizuje, jako by nevěděl, že budoucnost uzákonit nejde, zato ale jde o základní funkci státu nákládat se svým majetkem. Ohrožený ředitel argumentuje úspěchem firmy a jak je u nás dobrým zvykem, odmítá kontrolu z formálních důvodů. A úspěch? Už téměř deset let se obrat podniku pohybuje okolo dvou miliard korun a produkce okolo 1, 3 miliónů hektolitrů ročně a průměrný zisk podle toho vypadá, stále stejný, byť na první pohled slušná marže. Export, na rozdíl od plzeňského, které expanduje do Asie a Jižní Ameriky, také neroste. Je tudíž zřejmé, že monumentální výdaje na reklamu jen udržují obrat a možná, díky kvalitě a tradici, jen částečně, že by bylo dosaženo relativně větších zisků s nižšími nnáklady.

Jedno je jisté. Kdybychom se podívali na výnos v relaci s investicemi, získali bychom jiný obraz než nám chtějí namluvit. Naprostá stagnace. Ale zaplať pámbu i za ni, státní firmy jsou vždycky ztrátové, jen u těch zdánlivě prosperujících není ušlý zisk vidět. Stovky zahraničních firem v Česku včetně pivovarů i v dnešní těžké situaci neustále zvyšují export. Nepodléhejme demagogické představě, že by stát nenašel silného strategického partnera. To by měl umět. Vařit pivo ale zcela jistě neumí.

Deník E15 9. 2. 2012