Připravenost na válku znamenala podporu vlastního - to znamená státního - zemědělství.
Již v šedesátých letech dvacátého století se ukázalo, že podpora zemědělců je nejen nejvyšší položkou společného hospodářství, která vedla k nadprodukci a k tak zvaným „zemědělským kopcům“. V roce 1986 dosáhla v Evroském hospodářském společenství nadprodukce cukru 125 procent, másla 134, hovězího masa 107 a vína 115. Dobře se pamatuji, že v té době se tyto výrobky levně prodávaly do socialistyckých států, specielně do Sovětského svazu.
Nejpozději pádem železné opony by bývala reforma zemědělských dotací nutná. V globalisovaném světě, kde si můžete v každém supermarketu koupit sýr z které části Evropy chcete, není již nutné mít vlastní národní - suverení - zemědělství.
Modelů, co s nadprodukcí udělat, bylo hodně, experti si vymýšleli to či ono, ale reformu jako takovou si netroufali udělat. Politici mají strach před voliči a nikdo si netroufal zemědělcům říct, že jejich produkty - v množství, ve kterém je vyrábějí - nikdo nepotřebuje. Na druhé straně se u podpory z Evroského regionálního zemědělského fondu vetšinou nejedná o státní podporu malých zemědělských producentů, nýbž o podporu mamutních fabrik, které se zemědělstvím ani nemají moc společného. To má co dělat s tím, že o tom, kdo v jaké výši bude subvencován, nerozhoduje Evroská unie, ale suverénní stát. Po prvé za posledních padesát let nutila nyní Evropská unie suverénní státy, aby zveřejnily nejen jména příjemců dotací, ale také výšku, ve které byl ten či onen sektor dotován. V Německu se ukázalo, že mezi největší příjemce patří firmy jako producent cukru Südzucker. Tato firma jen v roce 2008 obržela 34 milionů eur; také továrny na cukrovinky a masové produkty byly dotovány milionovými položkami. Jen třetina dotace se dostane v Německu přímo k malým či menším hospodářstvím, průměrně obrží 5 300 eur.
Co v Evropské unii potřebujeme, je, aby dotace šly tam, kde se ví, co lidé potřebují - do krajů a odtud do jednotlivých obcí. Toho se dá dosáhnout jedině tehdy, když kraje obrží tu suverenenitu a tím pádem kompetence, které jim přísluší. Před tím mají samozřejmě zastánci státní suverenity strach. Pánovům v centrále by ubyla moc.