Nekontrolovaný provoz v průmyslových podnicích je v této chvíli hlavním důvodem, proč se počty nakažených koronavirem, a tím i nemocných a hospitalizovaných budou dál zvyšovat. Tento názor má silnou odezvu mezi odborníky a těžko s ním polemizovat.

Jakkoli nejsou k dispozici výzkumy, které by potvrdily, že se pandemie přednostně šíří ve výrobních závodech, z pohledu předběžné opatrnosti a v situaci, kdy hygienická služba nemá epidemii pod kontrolou, se vyplatí provozy uzavřít.

Je pravda, že lockdown průmyslu by byl mimořádně nákladný, protože vedle gigantické ztráty pro celou ekonomiku by trpěly i veřejné finance, ze kterých by bylo nutné vyplatit soukromým firmám a jejich zaměstnancům obrovské náhrady. Situace je ale kritická a průmyslníkům nezbývá než případná nařízení akceptovat a daňovým poplatníkům než je zaplatit.

Taková je tedy aktuální debata v Česku, v evropském srovnání ovšem není vůbec unikátní. V polovině ledna se vedla například v Německu a provázely ji stejné emoce jako dnes u nás. Tím, kdo nejvíc tlačil na zavření továren, byl sociálnědemokratický expert na zdravotnictví Karl Lauterbach, stejně jako v Česku se k mluvčím přísné uzávěry přidala sociálnědemokratická ministryně Jana Maláčová. V Německu podniky před uzavřením hájila Křesťanskodemokratická unie s bohatým zázemím mezi podnikateli, v tuzemsku se proti postavil podnikatel v rouše premiéra Andrej Babiš, přesněji řečeno jeho zástupce a ministr průmyslu Karel Havlíček.

Češi si neradi berou příklad z Německa, není se co divit, ovšem v tomto případě je to na místě. Předně se v Německu ukázalo, jak je důležité, když se v diskusi kromě drtivých argumentů a emotivních výkřiků hledá také kompromis, přijatelný pro obě strany.

Konsensus epidemiologů a průmyslníků se našel a neoznámil ho tehdy nikdo menší než prezident Frank-Walter Steinmeier. Vyzval všechny zaměstnance, pokud jen trochu mohou, ať zůstanou v režimu home office. Pokud do práce přece jen musí, jak tomu je ve výrobních provozech, pak je úkolem zaměstnavatele, aby uplatnil veškerou možnou prevenci, tedy využívání roušek FFP2, dezinfekci a co nejčastější testování.

Na tom se Němci shodli, taková pravidla se dodržují a námitky se neozývají. Jinými slovy: uzávěra v podnicích není podle německého výkladu možná, dokud se nezkusí jiné preventivní nástroje.

V tuzemsku se užívá home office, nikdo ale neví, jak velká část zaměstnanců z kanceláří na něj přešla. O jeho co nejširším zavedení vláda s podnikateli a odbory nediskutuje. Není jasné, do jaké míry mohou ochranné prostředky a testy zabránit nákaze při výrobě nebo třeba při stavbě. Bylo by dobré znát na tyto otázky odpověď.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy