Také Amerika změnila kurs

Něco takového se všeobecně očekávalo, především po tom volali skoro všichni významní ekonomové v čele s Larry Summersem a Paulem Krugmanem. Ve středu večer oznámil šéf americké centrální banky Jerome Powell, že už v březnu začne zvyšovat úrokové sazby a že v tom bude pokračovat celý rok. Nedosti na tom, zároveň zastaví operaci zvanou kvantitativní uvolňování, jejímž prostřednictvím centrální banka zásobovala ekonomiku lacinými penězi.

Vlastně by se měl člověk divit, proč centrální banka, známá rovněž pod zkratkou Fed, zasáhla tak pozdě. Už dlouho bylo známo, že se americká ekonomika po koronavirovém šoku v roce 2020 loni takřka zázračně zotavila a že její celoroční ekonomický růst dosáhl skoro šesti procent, tedy nejvíc od zotavení z ropného šoku v 80. letech minulého století.

K probuzení ekonomiky přispěl Fed nulovými úrokovými sazbami i rozhazováním peněz, americká vláda historickými dotačními programy. Vedle obdivuhodné bilance hrubého domácího produktu ovšem začala rekordním sedmiprocentním tempem růst také inflace. Opět je to nejrychleji od 80. let.

Není pochyb, že stát musel ekonomiku podpořit nízkými sazbami, když ji před dvěma lety pandemickými zákazy svázal. Ovšem teď se zdá, že vyhnal čerta belzebubem. Také už je jisté, že nový pekelník sám od sebe neodejde, jak ještě donedávna mnozí věřili.

Dlouhodobá inflace by ekonomiku vrátila zase zpátky do zlých časů, jak dobře vědí a upozorňují dříve citovaní ekonomové Summers a Krugman. Období, kdy peníze ztrácejí na hodnotě, se pak může protáhnout na celé desetiletí ekonomické stagnace. Pokud je jedinou šancí na zastavení inflace zvýšit úrokové sazby, pak se musí zvýšit.

Vlastně je na místě otázka, proč americká centrální banka tak dlouho se zvýšením sazeb a obecně se zpřísněním své politiky otálela. Dostatečným vysvětlením může být psychologický rozměr. Pokud bankéři svou vstřícností rozjížděli ekonomický boom, těžko se jim bude dnes činit pravý opak a zdražováním peněz krátkodobě škodit burzám, podnikům a vlastně každému.

Ještě větší zábrany má očividně Evropská centrální banka, která se na téma vyšších úroků očividně nechce bavit. Ovšem dnes už je zřejmé, že jedná, respektive se bojí jednat pod přímým politickým tlakem. Hluboko zadlužené evropské státy by totiž při vyšších sazbách jen těžko dokázaly splácet své závazky.

V tom je ovšem epochální rozměr okamžiku, ve kterém prezident Fedu změnil kurs. Když někdo ještě v této chvíli hodlá podporovat ekonomiku pomocí nízkých sazeb, pak je očividné, že tak činí z jiných než ekonomických důvodů.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus