Jestliže lze v současné době přirovnat některou zemědělskou komoditu slovníkem filmařů k žánru hororu, pak jsou to aktuální ceny mléka – a to ještě více za hranicemi ČR než u nás. Díky neskutečnému přebytku mléčné suroviny na trhu a zásobám mlékárenských výrobků u jejich výrobců nabízí některé německé mlékárny zemědělcům za litr mléka už i jen 13 eurocentů, tedy ani ne čtyři koruny. Kdeže jsou ty časy z počátku letošního roku, kdy bylo některým zemědělcům málo i 10,50 za litr...

Jenže – co teď s tím? Mléko je pro zemědělce navýsost strategická surovina, neboť jim zajišťuje přísun provozních peněz – v žádné jiné komoditě nelze peníze tak rychle „otočit“ jako právě při každodenní produkci mléka. Proto je to problém navýsost citlivý a je-li v hlavní roli jednání mezi svátky v oblasti zemědělství právě vývoj na cenovém trhu s mlékem, je to velmi logické. I spor mezi nejvýznamnější tuzemskou mlékárnou Madeta a mlékařským družstvem Jih je toho důkazem. Až na to, že rozhodně v současné fázi nejde o to, že by Madeta vypovězením smlouvy zmíněnému družstvu zemědělcům zastavila dodávky a zpracování této suroviny. Jde ale o to, za jakých podmínek (zejména cenových) a kolik mléka je vůbec možné od jeho producentů odebrat a od kdy budou nová pravidla v nových smlouvách platit.

Ani Madeta, ani družstvo Jih, ba ani všichni zemědělci a mlékárny v ČR přitom nemohou současný propad cen mléka zásadně ovlivnit. Řešení musí přijít minimálně na úrovni celé EU, přičemž základním a vlastně jedině možným krokem může být snížení nabídky mléka od zemědělců. Spásonosná řešení typu zlevňovat, zlevňovat a ještě jednou zlevňovat mlékárenskou produkci podle všeho ničemu nepomohou, prostě proto, že spotřebitelská poptávka má své limity i při superlevné nabídce. Není představitelné, že bychom najednou začali místo jednoho jogurtu konzumovat denně a všichni dva, nebo si v restauracích neustále objednávali dvojitý smažený sýr. Podpora exportu také není spásou – jednak budou vývozní dotace již velmi brzy, alespoň podle dohod ve WTO, zrušeny, jednak by se tím opět udržely při životě podniky, které by na trhu již existovat neměly. Také stažení části mléčné suroviny z trhu, jak to od 1. ledna plánuje Evropská komise, je jen dočasným řešením. Ať se na to prostě našinec kouká z jakékoli strany, v oblasti trhu s mlékem v EU musí nutně dojít k nějaké selekci.

Základním rizikem ale je, aby v rámci regulovaného trhu v Unii nevypadli z kola ti nepraví. A také aby byly správně identifikovány příčiny současného stavu s cílem znovu chybné kroky nečinit. Například protekcionistické navýšení národní kvóty výroby mléka pro Itálii, v rámci nedávné „největší reformy evropského zemědělství“, Health Check. Právě to bylo podle všeho posledním hřebíčkem do rakve německých farmářů (a tím i do naší), neboť se tím výrazně snížila možnost odbytu mléka a výrobků z něj na jihu Evropy. Velkou chybou bylo podle všeho i výrazné zvýšení cen mléka a výrobků z něj na přelomu loňského a letošního roku, neboť při vysokých cenách spotřebitelé nahradili část mlékárenských výrobků jinými (zejména na bázi rostlinných tuků) a po poklesu cen mléka se k produktům z něj již v původní míře nevrátili. „Kdo chce víc, nemá nic,“ praví tuzemské přísloví a jako každé přísloví obsahuje samozřejmě hlubokou pravdu.

Nicméně, nad rozlitým mlékem je teď již nesmyslné bědovat, stejně jako je naivní domnívat se, že se jeho cena zvýší protesty. Chce to koncepčně propracovaný, řízený útlum nabídky mléčné suroviny, a upřímně řečeno, chtělo by to zřejmě i nějakou aktivitu ze strany ČR, neboť již za pár dní bude náš stát předsednickou zemí Unie. Do značné míry tak může i na naší agrární diplomacii záležet, zda bude ona řízená regulace alespoň trochu spravedlivá, byť je to zrovna na trhu s mlékem a zrovna EU dost tvrdý oříšek. Nebude totiž možné použít ani liberální, ale ani ještě oproti současnosti více regulativní řešení. Nabízí se ale vytyčení mantinelů konkurenceschopnosti na celoevropské úrovni, které by mohlo odlišit více a méně schopné producenty mléka. Pokud by to naše země dobře vymyslela, určitě by se v Unii docela dobře předsednicky blýskla.

Nejde přitom o nějakou reformu – ta totiž stejně není kvůli přijaté dohodě Health Check možná. Jde především o aktivitu a některé psychologicky působící signály – třeba o zvýšení humanitární pomoci exportem sušeného mléka do chudých zemí. Ceny mléka totiž naprosto jistě nemohou dlouhodobě na současné nízké úrovni vydržet, protože by to ekonomicky, nejen naši zemědělci nepřežili. Kdo bude ale v hledání racionálních řešení aktivní a minimálně podpoří „trh očekávání“, může být oslavován. Právem.