Jméno před několika dny zemřelého nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana většině čtenářů asi mnoho neřekne. Já se o jeho smrti dozvěděl při poslouchání rádia na ucpané R10 mezi Prahou a Brandýsem nad Labem. Na mysli mi hned vytanuly některé jeho teorie a principy. Pojďme uctít památku tohoto velkého muže připomínkou jednoho z nich.

Tento věhlasný ekonom byl zastáncem co nejmenšího přerozdělování peněz. Tvrdil, že žádný úředník neutrácí peníze daňových poplatníků s takovou rozvahou, s jakou by to učinili daňoví poplatníci sami, a mnoho vládních výdajů je zcela zbytečných. I v Česku se začínají objevovat návrhu inspirované Friedmanovým programem NIT (negative income tax – záporná daň z příjmu).

Milton Friedman navrhl, aby vláda nahradila všechny programy sociální pomoci poskytnutím daňového kreditu každému jedinci. Ten je vyplacen člověku bez příjmu v plné výši. Pokud si začne vydělávat, odečte se daň, kterou by měl poplatník odvést, od jeho kreditu. Mzda mu tak zůstane vlastně nezdaněna, ale stát vyplatí menší výši daňového kreditu. Takto to funguje do výše mzdy, při které má poplatník odvést stejnou výši daně jako je jeho kredit. V tu chvíli neplatí, ale ani nedostává nic. S vyšší mzdou pak poplatník odvádí na daních pouze rozdíl mezi vypočtenou daní a kreditem.

Zkusme si uvést příklad. Představme si zavedení NIT v Česku při současném nastavení daní pro nízké příjmy, tj. 12 % zdaněním. Nenavrhuji žádnou částku, ale představme si pro příklad, že pro dospělého zdravého člověka bude záporná daň nastavena na výši 3 000 Kč měsíčně. Pokud nemám práci, pobírám od finančního úřadu tento kredit. Pokud si najdu práci za mzdu, ze které po odečtení zdravotního a sociálního pojištění zbude daňový základ např. opět ve výši 3 000 Kč, činí daň 12 %, tj. částku 360 Kč. Po odečtení od daňového kreditu zbývá vyplatit 2 640 Kč. Připočteme-li vydělané 3 000, celkový příjem pak činí 5 640 Kč. Systém tím silně motivuje nezaměstnané najít si aspoň mizerně placenou práci na částečný úvazek a nesedět doma na sociálních dávkách.

Další výhodou je, že nikdo neodvádí daně na to, aby mu je stát na dávkách a přídavcích vracel přes drahé úřady zpátky. Peníze zůstávají přímo v peněženkách poplatníků a stát případně přidává. V programu NIT se peníze přesouvají čistě od movitějších občanů k těm, které mají nízké příjmy. Buď dáváš nebo dostáváš. Nikdy obojí najednou jako dnes.

Všimněme si také neutrality tohoto návrhu z hlediska pravo-levého přistupu k ekonomice. Zda bude takový systém více nebo méně sociální závisí na výši kreditu a na výši procenta, kterým se budou mzdy zdaňovat. Daň může být klidně i progresivní, jako ji máme dnes.

Systém má řadu kritiků především z řad levicových politiků, přitom záporná daň z příjmu nemusí být nespravedlivá ani vůči sociálně slabším skupinám. Není přeci problém nastavit vyšší kredit pro postižené občany, pro matky či otce na rodičovské dovolené, pro nezaměstnané vykonávající veřejně prospěšné práce pro svou obec, zkrátka pro mnohé sociálně slabé skupiny.