Člověk nejsnáze zabloudí, když sestupuje z nějaké hory dolů. Naopak se zabloudit prakticky nedá, když se chci dostat na vrchol. To je jasné a každý turista s tím má praktické zkušenosti. Stejné pravidlo ovšem platí také v ekonomice.
Pokud je hospodářství dole, pak se nahoru sveze s oživením okolního regionu a prakticky stačí využít kapacit, které už jsou k dispozici. Potíž nastává, když jsou všechny kapacity vyčerpány a ekonomika se tak ocitne na vrcholu svých možností.
Kam se má člověk vydat dál, kde leží rezervy, které je možné využít? To je nepříjemná situace, a pokud se nepodaří vyřešit, pak národohospodářům a vlastně všem občanům dané země nezbývá než trpně čekat, až se poměry v regionu zhorší a s tím půjde dolů rovněž národní ekonomika. Nejistota se zvětšuje a kde to skončí, nikdo neví.
Zhruba tímto přirovnáním se dá popsat zlomový moment, do kterého se Česko dostalo v poslední době. Svědčí o tom celá řada dnes publikovaných čísel ze třetího čtvrtletí. Vyplývá z nich dvojí.
Především německý průmysl snižuje svůj výkon, protože klesá poptávka v Číně a dalších zemích třetího světa. Tím se pochopitelně zhoršují i exportní vyhlídky tuzemských průmyslových podniků, které jsou často subdodavateli německé industrie.
Další údaje Českého statistického úřadu ukazují, že tuzemská ekonomika už nemá k dispozici žádné rezervy, které by pomohly při hrozícím výpadku německého importu. Nabízejí se tradiční čísla prvního varování. Zahraniční obchod, průmysl i stavebnictví průběžně zvyšovaly výkon od poloviny roku 2013, kdy se ekonomika dotkla dna druhého kola krize. Ve třetím čtvrtletí letošního roku už k tomu nedošlo.
Dále se potvrzuje varování, která přinesl první signální systém, tedy údaje o produktivitě průmyslu už koncem minulého roku. Tehdy přestala produktivita růst, snižovat se začala na jaře a v létě byl propad už znatelný. Podniky ještě nabírají lidi, tempo už ale zpomaluje a nepochybně v tom bude pokračovat. Ekonomiku je možné táhnout domácí spotřebou, která opravdu nadále roste, velké vyhlídky na další vzestup však nejsou, protože firmy si prostě nebudou moci dovolit přidávat na mzdách.
Nejde o převratné informace, to už tak v kapitalistických ekonomikách bývá, že občas zpomalí. Výkyv nakonec nemusí být tak dramatický. Důležitější je jiná informace. Krizi využívají ekonomické podniky k restrukturalizaci provozu, aby byly v novém období konjunktury výkonnější. A když se dostanou k penězům, vylepší investicemi svou schopnost vyrábět.
Zdá se, že v Česku k ničemu takovému v uplynulé krizi a následujícím oživení nedošlo, anebo došlo v naprosto nedostatečné míře. Přitom není pravda, že se neinvestuje. Jen z evropského dotačního programu Podnikání a inovace bylo rozděleno 80 miliard korun, aby podniky vylepšily své vybavení.
Jak je tedy možné, že se výrazněji nezvýšila produktivita práce, a že ve chvíli, kdy by bylo možné vydělávat na investicích do nových technologií, se najednou nic neděje? Kapitáni průmyslu osvědčí svou kompetenci, když najdou nějakou praktickou odpověď. Jak se říká, je to výzva.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus