Neviditelný pes

EKONOMIKA: Vzhůru k šťastným, socialistickým eurozítřkům

4.8.2009

V životě je vždy něco za něco, nikdy něco za nic. Můžeš se oženit, žít ve stabilní rodině, vychovávat děti, ale budeš tam uvázaný za nohu třeba celý život. A nebo můžeš žít volně jako pták, plození dětí se vysmívat, ale když přijde stáří...

A samozřejmě, také můžeš poctivě vychovávat dětičky a když přijde stáří, tak se milé dětičky na tebe vykašlou, což dnes vůbec není řídké a jediné etnikum, kterého se to netýká, jsou newspeakově Romové...

A přesně tak je to i s tím slavným eurem. Jistě, být v eurozóně znamená jakési další uznání našeho státu, naší ekonomiky. Odpadají různá kurzová rizika, situace je prostě stabilnější. Ale na druhou stranu se tím zavazujeme solidárně platit rozpočtové deficity těch větších a méně ukázněných států. I když s tou kázní to dneska u nás taky není nijak moc valné.

Další a ne nepodstatnou věcí je to, že naše měna nepochází z šedesáti let poválečného vývoje v Evropě, ale z pouhých dvaceti let "porevolučního" vývoje a je stále ještě v nepoměru k měnám západním. Sice už ne tak drasticky jako před dvaceti lety, kdy marka byla za pětadvacet, pivo desítka za dvě pade a Plzeň za pět pade. Každý německý nebo anglický pivař pak měl vánoce. To už tak docela není, ale stále ještě jsme se západní úrovni zcela nevyrovnali a je zcela jasné, že to hned tak nebude.

Nesplnitelným snem mnohých je EHS. Mělo už veškeré výhody sjednoceného evropského trhu, ale ještě chyběla socialistická regulace všeho možného a snaha centralizovat veškeré rozhodování do Bruselu. To je bohužel rozjetý socialistický vlak, který patrně už nejde zastavit. Lze ho ale přinejmenším nějak brzdit, což udělal třeba německý Ústavní soud při schvalování LS. Ani Německo, ať se tváří bůhvíjak proevropsky, se nechce v socialistické EU zcela rozmělnit a některé pravomoce si prostě hodlá ponechat stůj co stůj.

A nakonec jeden příklad z oboru, který tak trochu znám. Regulace mobilních služeb. Na první pohled to vypadá skvěle: Socialistická EU nám zajistila, že můžeme z ciziny levněji volat, esemeskovat a též internetovat. Ale jaká je skutečnost? Mobilní operátoři jsou firmy jako všechny ostatní. Pracují pro zisk. Ano, tržby z roamingu pro ně byly jakousi třešinkou na dortu a třeba chorvatští operátoři se na léto vyloženě těšili.

Takže v důsledku nákladné socilaistické EU regulace si sice někteří z nás z dovolené zatelefonují levněji, ale my všichni to odneseme ve vnitrostátních cenách telefonování, které nemohou zlevnit proto, protože zlevnil roaming. Ale je žvanění z dovolené opravdu takovým statkem, bez kterého se člověk neobejde? V případě úmrtí v rodině přece každý klidně těch pár stokorun oželí a pokud je někdo v cizině služebně, tak vyšší cenu hovorného dá do nákladů nebo si pro dlouhé hovory najde levnější druh komunikace.

V principu tedy socialistická EU reguluje to, co by se daleko lépe uregulovalo samo. A navíc teď EU vymyslela dvě zcela nové nadnárodní instituce – European Systemic Risk Board (ESRB) a European System of Financial Supervisors (ESFS), které již zcela oklestí pravomoce národních bank jednotlivých států. Prostě, socialistická regulace EU je jako rakovina, která metastázemi nevynechá jediný orgán.

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora



zpět na článek