Na výši státního dluhu Česka je po inzerátech, které nechal zveřejnit v novinách ministr financí Tlustý, nejsměšnější to, jaké emoce vzbuzuje. Různí „analytici“ se s podivem vyjadřují o číslech a tvrdí, že dluh není 1,3 bilionu Kč ale „pouze“ necelý bilion. Korunu tomu nasadil i sám odvolaný náměstek Janota. Čísla předložená v inzerátech se prý snažil „pouze vysvětlit“, ale „rozhodně nejsou jeho“. Jistě nezamýšleným jevem zveřejnění inzerátů je tak nikoliv diskuse nad obrovitou výší státního dluhu, ale diskuse nad tím, zda Tlustý měl právo utratit 800 tisíc ze státní kasy za inzeráty.

Další „experti“, kteří se „zamýšlejí“ nad státním dluhem Česka, se zase podivují nad tím, že Tlustý neprovedl žádné škrty v rozpočtu, ačkoliv ODS před volbami avizovala, že tyto škrty jsou nutné. Tlustý je tak podle těchto „expertů“ stejně vinen jako ČSSD, respektive bývalý ministr financí Sobotka. Velmi pěknou rozdílnost názorů na státní rozpočet předvedl předseda KSČM Filip, který v Nedělní partii na Primě jako příklad „svébytnosti“ KSČM uvedl, že KSČM je zásadně proti tomu, aby se státní majetek používal k lepení děr v rozpočtu. Vytýkal ODS a ČSSD, že obě strany jsou ochotny v zájmu snížení deficitu rozpočtu na rok 2007 prodat akcie - ČSSD akcie Letiště Praha a ODS akcie ČEZu.

Problém deficitu státního rozpočtu je tak stále více politický než odborný. I když experti, které již do uvozovek nedávám, poukazují na to, že současný deficit je nepřiměřeně vysoký vzhledem k růstu HDP, levice jako celek není ochotna ke skutečně odborné diskusi na toto téma. Odvolaný náměstek Janota se navíc o rozpočtu navrženém Tlustým vyjádřil, že je lepší než rozpočet Sobotky, a to vzhledem k některým strukturálním změnám ve výdajích. Námět Miloše Zemana na to, aby všechny strany podílející se na růstu deficitu svými předvolebními „balíčky“ pro voliče předstoupily a řekly, že tyto „balíčky“ je nutné zrušit, připomíná tak trochu informaci, kterou údajně do éteru pustil sám maďarský předseda vlády, tj. že jeho socialistická strana v zájmu volebního vítězství lhala o skutečném stavu maďarské ekonomiky. Neslavný konec „konvergenčního“ programu ČSSD, který má zcela zásadní dopady na přijetí či nepřijetí eura, se tedy takovouto deklarací řešit určitě nebude.

Výše státního dluhu je tak informací, která místo impulsu k řešení vede k jakémusi „smiřování se“ s tímto dluhem. Za velice neférovou pokládám navíc argumentaci Janoty o tom, že zveřejnění dluhů státu v novinách sníží rating Česka, což povede k tomu, že na úrocích zaplatí Česko za dluhopisy více. Pokud by totiž pro zahraniční věřitele byla informace o dluzích Česka v inzerátech ministerstva financí takovou „novinkou“, o níž by nevěděli, svědčilo by to spíše o jejich hrubé neznalosti našich poměrů. Výše českého dluhu je proto našim zahraničním věřitelům nejen známá, ale znají i rizika možných dopadů výsledků arbitráží, která Česko vede. Však také Janota řekl, že změnu ratingu Česka nečeká. K tomu lze snad dodat to, že pokud se české finance neozdraví do budoucna, snížení ratingu jistě přijde. Nevýhodou je celková ekonomická situace středoevropského regionu a Česko se tak může „svézt“ na problémech Maďarska, Polska či Slovenska. Bezpochyby, pokud by ke snížení ratingu Česka došlo, bude to česká levice svalovat na inzeráty Tlustého. Zveřejnění inzerátů tudíž spustilo diskusi slepých a hluchých. Ti, kdo o stavu české ekonomiky vědí své, se mu nepodivují. Ti, kdo se snaží stav české ekonomiky lakovat na růžovo, jsou tím pohoršeni. Žádná smysluplná diskuse se proto nevede a inzeráty ji ani vyprovokovat nemohly. Možná mohly pouze vést k tomu, že se někteří čtenáři daných periodik dozvěděli výši zadlužení jakoby z první ruky. To, co se kolem nich však děje a dělo, těžko někoho přesvědčilo o akutnosti problému. A to je rozhodně škoda.