To, že české mzdy se od západoevropských liší přímo propastně, se obecně ví. Něco jiného je však povšechné povědomí a něco jiného tvrdá čísla. Výnosnost investic v ČR je třikrát vyšší než v západní Evropě. Pohledem do dat Eurostatu pak vidíme, že v Evropě, tak jak roste výnosnost investic, klesá i cena práce. Opět – nic překvapivého. Podívejte se na čísla:

Ze tří uvedených postkomunistických zemí jsme na tom nejhůř. Tady poznamenejme, že úsilím vlády a odborů se situace lepší: v roce 2012, kdy skončila vláda pravice, byla cena práce u nás 10 eur/hod, na konci 2019 pak 13,5. Vláda pomohla zvyšováním platů ve veřejné sféře, což mělo odezvu i ve sféře soukromé, odbory pak postupným tlakem na zaměstnavatele. K západním zemím máme však stále daleko.

Poznamenejme, že jde o čísla před pandemií. Není však důvod se domnívat, že pandemie situaci zásadně změní.

Od devadesátých let byla politická garnitura posedlá zahraničními investicemi jako zárukou ekonomického rozvoje. Při rozjezdu kapitalismu to bylo správné. Vše má ovšem své meze. Spolu s ospalostí odborů nás to přivedlo k vleklé disproporci.

Léta se chlubíme prosperitou. HDP systematicky roste slušným tempem. Nezaměstnanost nepatrná, zadluženost v poměru k tvorbě HDP klesla a koruna je stabilní. Zahraniční investoři se hrnou. Na druhé straně živíme spoustu zahraničních dělníků, kteří se spokojují s mizernými příjmy, což podráží nohy odborům. Na nich a na našich lidech vydělávají nestoudným způsobem zahraniční investoři. Domácí zdroje – životní prostředí, pozemky, komunikace, energie - slouží v nepřijatelné míře cizině.

Snížit odliv peněz do ciziny lze vyšším zdaněním, jak občas navrhuje levice, nebo vyššími mzdami. Růst mezd, na rozdíl od zdaňování, je prostředek přirozený a logický a vede peníze přímo k lidem. Bude přesouvat těžiště národního hospodářství z exportu směrem do tuzemska. To je strategická záležitost. Znamená menší závislost na turbulencích světové ekonomiky.

Na politické aréně se pravidelně objevuje téma důchodové reformy. Téma také pravidelně umírá, protože náš důchodový systém odpovídá finančním možnostem společnosti a koneckonců vyhovuje. Na jiný nemáme. Zaručuje naprosté většině lidí přijatelný život v penzi. Samozřejmě, kdo pořídil vlastní bydlení nebo dokonce živnost či podnik se má líp, ale to nemá s důchodovou reformou co dělat. Pravici, která z nedostatku lepších témat důchodovou reformou občas otravuje a kterou mzdy vůbec nezajímají, uniká, že s růstem mezd rostou odvody na sociální pojištění a že tedy díky vyšším mzdám bude možné (dříve mizerně placeným) důchodcům platit slušné důchody i když jejich počet poroste.

Předvolební guláš vzbuzuje obavy. Pravicové strany nenabízejí nic než šetřit, šetřit, šetřit. Kalouskovo dědictví. Piráti přicházejí s bizarními nápady. Vlili by do ekonomiky bilion korun a současně snižovali zadlužení. Také by rádi zdanili domy… Starostové se starají hlavně o přerozdělování veřejných financí. Vedle ANO a ČSSD pak už zbývají jen odbory. Ty o mzdách mluví, ale akce žádná. Doufám, že konečně přejdou ke stávkám.

Pravice bude strašit útěkem investorů. Tabulka nahoře dokazuje, že ještě mnoho let rádi zůstanou.