Koronavirová krize má jednu zvláštnost. Při debatě o nebezpečí nákazy covid-19 si většina politiků a zdravotníků nasazuje černé brýle a za realistický pokládá jen takový scénář, který předpokládá ty nejčernější vize.

Když se ale mluví o tom, jak ekonomika přežije dva měsíce útlumu, pak se brýle okamžitě změní za růžové. Ano, může se propadnout hodně hluboko, o to rychleji však vylétne nahoru. Odkud mají politici a experti takovou informaci, to vědí jen oni sami.

Přesto se právě s takovým přesvědčením pouštějí do záchranných akcí a pomoc těžce zkoušeným firmám i živnostem podle toho vypadá. Termíny pro otevření některých provozoven jsou pořád daleko, půjčky se garantují pouze z evropských dotací, vyplácení podpor zdržuje složitá byrokracie.

Přitom frustrace podnikatelů je skutečná a podle Českého statistického úřadu se jejich nálada v dubnu propadla na nejhlubší historickou úroveň. Něco se musí změnit, nebo bude zle.

V této chvíli konečně zazněl návrh, který slibuje, že se podaří uchovat, co Češi a jejich podnikatelská vrstva dokázali v uplynulých desetiletích vytvořit. Návrh ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) zní na první pohled skromně. Firmám se odloží sociální pojistné o tři měsíce, a pokud na takovou nabídku přistoupí, pak se jim při pozdější splátce připočítá jediné procento úroků.

To ještě není žádný zázrak, koneckonců sama ministryně mluvila na vládě o něčem jiném, konkrétně o úplném odpuštění pojistného na půl roku. Předpokládejme, že půjde o pojistné, které odvádí zaměstnavatel ve výši 25 % hrubé mzdy.

To by znamenalo odpustit přes 150 miliard korun, pokud se do toho nepočítají odvody institucí veřejného sektoru, protože u nich není důvod odpouštět, a to ani pojistné placené přímo zaměstnanci, protože to už je jiný příběh.

Částka 150 miliard konečně splňuje parametry tzv. vrtulníkových peněz, po kterých se už tak dlouho volá. Když je nejhůř, tak je na centrální bance nebo vládě rozhodit peníze jen tak do ekonomiky, jen z toho důvodu, aby bylo čím utrácet a aby se podnikatelům vrátila naděje. Mohlo by jít klidně o větší částku, hlavně se ovšem nesmí kádrovat.

Přirozeně každého napadne, že není důvod podporovat výrobce čisticích prostředků nebo internetové obchodníky, kterým krize spíše zvýšila obrat. Také vzniká otázka, jestli pomáhat těm nejbohatším koncernům, které si přece mohou pomoci sami. Proč také odpouštět pojistné třeba provozovatelům hazardních her.

Nějakou logiku je možné v takových výhradách objevit, přesto smysl vrtulníkových peněz nespočívá v tom, že se předem zjišťuje, kdo se k nim může dostat. Jediným účelem zůstává, že se do ekonomiky dostanou, a plošným odpuštěním pojistného se tam dostanou bez byrokracie, tedy snadno a rychle.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus