J. Farda 28.7.2015 18:18

ekonomika provozu

Kdysi jsem měl tu čest vystudovat a pracovat v oboru, leč ještě před konce století jsem z branže odešel. Když mne jako provozáka někdy v roce 1992 poslal ředitel okresního vodárenského závodu s delegací Anglian Watter zajímající se o privatizaci po našich provozech, nestačili se tito divit nad provozními náklady úpravny vody v Pořešíně, kde poráde běžely tři vany monobloku čiřicích nádrží. Na první otázku, proč to nevypneme, byla odpověď prostá - byl s energetiky sjednán odběrový harmonogram a za nedodržení následovala tučná pokuta. Na otázku druhou, proč nejedeme pouze v jedné nádrži byla též jednoduchá odpověď, šlo o jednolitý provozně neoddělitelný trojný monoblok. Přestože měli českého překladatele (emigranta), nepochopili. Bodějť by ano, když nás na průmce ještě na konci šedesátých let učili, že průměrná denní spotřeba vody na hlavu bude už v sedmdesátých letech cca 500 litrů na den a podle toho se dimensovaly úpravny a infrastruktura vůbec! A když jsem předtím v osmdesátých pracoval na sítích při rekonstrukci Národního Divadla, tak nám pražští vodárníci udávali odhad ztrát v potrubí na cca 40%. A předtím byla v mnoha městech budování socialismu zrušena existující oddílná kanalizační, ale i vovododní síť a lidé si zvykli, že vodné a stočné dohromady je maximálně korunové! Summasumárum, postupně se musí přebudovat celá infrastruktura, zdroje (horizonty) podzemní kvalitní vody postupně a trvale zaklesávají, a úprava povrchové organicky, ale hlavně chemicky znečištěné vody něco stojí. Musíme si všichni, nejen majitelé zahradních bazénů zvyknout, že pitná voda je cenná komodita, koneckonců nejen pan Cílek není falešným prorokem. A časy se k lepšímu mění jen velmi, velmi pomalu, ale hlavně nákladně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek