Stručná informace, že vláda odložila privatizaci společnosti Aero Vodochody (Vláda zastavila prodej Aera, HN, 16. března), stojí za pozastavení. V oficiálním odůvodnění čteme, že existuje vazba mezi osudem Aera a rozvojem letiště Praha, která vyžaduje další analýzu.

Motiv tohoto kroku je zřejmý a odpovědní činitelé jej ani neskrývají. Aero disponuje kvalitní přistávací dráhou a z Prahy se tam lze dostat po dálnici za půl hodiny. Část zájemců o privatizaci Aera proto měla záměr vybudovat ve Vodochodech druhé pražské mezinárodní letiště. A právě z obavy před vznikem konkurence ruzyňskému letišti vláda šlápla na brzdu.

Kdykoli v minulosti tato vláda stála před dilematem, kde na jedné straně byl obecný zájem, kvalitní fungování trhu a dlouhodobý prospěch země, a na druhé zájem skupinky vlivných manažerů či krátkodobý výnos z privatizace, rozhodla se vždy pro druhou možnost. Vzpomeňme na včlenění Eurotelu do Českého Telecomu, kdy hlavním argumentem byl právě výnos z privatizace. Že to byl krok na úkor kompetitivnosti velmi důležitého infrastrukturního odvětví, zajímalo odpovědné činitele mnohem méně.

Podobnou logikou se vláda řídí, i pokud jde o další významné infrastrukturní odvětví - energetiku. V zájmu vidiny příjmu do rozpočtu vláda připustila nevídanou vertikální integraci v tomto odvětví. Vyrostl moloch, který ovládá odvětví od těžby surovin až po distribuci elektřiny k maloodběratelům. Důsledky takto deformovaného trhu energie budou samozřejmě dopadat na celou ekonomiku a budou jedním z faktorů snížené konkurenceschopnosti republiky jako celku.

To, co stálo v pozadí rozhodnutí vlády o pozastavení privatizace Aera, je součástí stejné filozofie a bude mít stejně nepříznivé důsledky. Kvalitní a levná letecká doprava patří mezi infrastrukturní pilíře, na nichž dnes stojí prakticky každá ekonomika.

(Hospodářské noviny, 24.3.2006)

Autor je politickým lídrem Sdružení nezávislých kandidátů-Evropští demokraté